22.06.2010
Další nádherný víkend mého života, - zleeen!
Oválná a dost velká, na asfaltu přímo na té zastávce zlínského nádraží, kam po doslova otřesné jízdě po naší nejstarší dálnici došuměl žlutý autobus.
Vlastně spíš vykřičník, vzpomínka na minulou noc. Ach domove...
Pokud tu vždy čekáte něco decentního, nemusíte se vždy dočkat.. Ale copak můžu za to, co je pro tuto zem tak typické?
Mimochodem, na Moravě jsem si už nějak zvykla, ale ani ve středních Čechách, kam jsem zavítala vůbec poprvé, to s reprezentací našeho národa asi moc nedopadá. Ano, konečně vím, kde se nachází majestátní, staroslavný pivovar Krušovice, že tam mají utěšené návsi, kapličky, lesy, vody a stráně. Ale množství ruin, zbořenin a neupravených domů, jakožto podivných, jakoby vychlastaných a bezdomoveckých individuí, které jsem v tamějších obcích za dva dny z auta zahlédla (a nebyli to věru hosté svatby, na kterou jsem přijela), mne poněkud vyděsilo!
Snažila jsem se to sledovat očima cizince a vyšlo mi, že my Češi, nejsme-li ožralové a bezdomovci, tak přinejmenším vypadáme! Chodíme po svých často až příliš historicky vyhlížejících obcích jaksi děsivě nahastrošení, navíc s úplně tupými výrazy ve tvářích. To by mělo být varováním pro nás všechny.
Vzbuzuje to soucit, neboť se píše rok 2010 a ČR se snaží být důvěryhodnou vědomostní ekonomikou. Uklidňuje mne jen fakt, že Rumunsko je také v Evropské unii.
Koza dójí krev.
Nězrobiš nic.
Nedá se svítit..
(jaká rodinná hláška napadá vás?)
No dobrá, dnes slavíme slunovrat!
Už půl roku od/do Vánoc, věřili byste tomu? Teď už to s námi půjde zase jen z kopce – už za měsíc tu máme chladna z rána a pak už se budou pomalu, ale jistě blížit ony nepříjemně nostalgické měsíce, jež je lepší strávit ve vyhřátém Středomoří.
No tedy!
Přidat komentář: