Giraffe Daily

 Tyto snímy mohou sloužit i jako (odstrašující?) studie "silně zalidněného urbánního prostoru", nebo jak by to označili odborníci na architekturu:) Ale nedá se nic dělat, kdysi nádherné (a pozor, z velké části řecké!) poklidné město se za posledních 30 let rozbujelo do okolí jako rakovina a proces stále pokračuje...

 

Zde tedy máme pohled z hradního vršku na sever, na centrum města, jemuž dominuje mrakodrap hotelu Hilton, izmirský záliv, na čtvrt Karsiyaka, s oparu sotva rozeznatelnou v dálce za mořem. Jen ta sama o sobě má půl milionu obyvatel a kromě toho i silné autonomistické tendence.

 

 

Podíváme se na opačnou stranu, a tam.. tam nic, jen méně výstavní čtvrti...

 

 

Občas by se dokonce daly označit přímo jako slumy.. ale tak zlé to tady ještě také není...

 

 

Nicméně my, varováni místními, do těchto čtvrtí raději nechodíme...

 

 

Zde specialitka pro fajnšmekry – obrovská, na skalním útesu postavená busta Atatürka (už jsem o ní psala dříve), stojící podél dálnice na letiště a na jih. Je natolik úchvatná, že řada přijíždějících turistů nedokáže ještě hodnou chvíli zavřít ústa. Existuje ovše nebezpečí, že někteří (třeba jako můj bratr) dostanou spíše záchvaty smíchu.

Ale jak vidíte, město má peněz dost. Co na tom, že další linka metra se staví už deset let...

 

 

I přes spoustu ALE, jimž se nevyhne žádné velkoměsto, je Izmir stále ještě velmi příjemným místem k životu, alespoň v tureckém měřítku. Pro nás cizince to platí dvojnásob – těžko kde jinde můžete žít po evropsku více než tady, nepočítám-li kosmopolitní Istanbul, kapitolu samu o sobě, který odstrašuje svou velikostí, přelidněností a dopravními zácpami...