22.11.2004
Velký den a velký sníh - enjoy! Nevím, jestli by se velké dny měly něčím výrazně odlišovat od těch ostatních, ale já ten pocit mám. Začal o půlnoci a byl se mnou i ve dvě, kdy jsem konečně dospěla v překladu na poslední stránku. Zesílil v osm, kdy jsem se vypotácela z postele, rozlepila oči a zjistila, že sněží. A ne jen tak dietně, ale regulérně sibiřsky.[Zupa:], volám v takových chvílích. Práce jak na kostele, klávesnice ve věčných lovištích, v Brně Dzurinda, venku vánice a bohužel i nutnost jít si k doktorce pro pár patáků proti neposlušným zvířátkům v krku. Občané v poloprázdné ordinaci velmi nedůvěřivě zírali na dvoumetrovou žirafici, která ze sebe nejdříve oklepala všudypřítomný sníh a poté vytáhla notebook a tvářila se, že pekelně potřebuje pracovat..
Na oběd byla nefalšovaná valašská medvědí tlapa, i když jsem v oblíbené restauraci původně plánovala špagety. Příště. Pak rychlý průlet městem, pár zastávek, vůní, dojmů a účtů a rychle zpět do teplého azylu. Honem, ať to stihnem. Dům prázdný, i kocour nikde, ovšem klávesnice se mi vrátila a zase funguje. Záhada. Whoa.
Jak se den zatmíval, přibývalo v něm zase něco slavnostního, i když žádná sláva to oproti mým plánům, co všechno stihnu, dneska tedy opravdu není. Sedím nad písmenky, a to jsem původně chtěla vyzkoušet trasu Zlín – Břeclav – Brno... Ach jooo.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ŠELMO!
No tedy!
Přidat komentář: