24.09.2010
Včera jsem se rozepsala, - türkiyetakže dnes budu jen o chlebu a zeleném čaji. Tureckém chlebu. Tom pravém, nefalšovaném, kilovém bochníku od tetiny z dědiny. Jak vypadá?
Köy ekmeği, vesnický chléb, to je tady pojem. Většinou ve formě obrovských, i dvoukilových bochanů, které prostě musí mít dlouhou životnost. Nejproslulejší a největší typy najdete v Černomoří.
To není žádné bílé bláto ze supermarketu, které vydrží tři dny, a to ještě tak v ledničce. Když jsem jej kdysi v půlce srpna kupovala v malebné vesničce Sirince, byl ještě teplý a krásně voňavý. Vůbec by mne nenapadlo koupit si mezi všemi těmi nabízenými suvenýry, olivovými oleji a mýdly zrovna chléb, ale po pěti minutách mne paní, která si zrovna na schody strmé uličky postavila plech s právě upečenými bochníky, přemluvila.
"Podívej, krásný, čerstvý, výborný. Když si ho obložíš rajčátky, je to jedna báseň."
"Ale my zrovna chleba doma máme, to nesníme, zkazí se."
"Nezkazí. Ten ti vydrží nejmíň týden, opravdu! Je skvělý, věř mi, cérko!"
Tak jsem si ho vzala a... příště beru zas!
Vydržel víc než týden a kdyby zrovna nebyly 45stupňové teploty a na rožku nezačal nesměle plesnivět, drží až dodnes. Dovolil mi tak zavzpomínat na náš český/moravský/zlínský chleba, najmě na slunečnicový značky Svoboda-Březík. Ten by také vydržel až do konce světů..
Neodbíhat. Nerada bych, aby to vypadalo, že se tu v obchodech nedá sehnat slušný tmavější chleba. Dá, má na sobě různé ty moderní nápisy BIO, zdravý, celozrnný, žitný a tak, ale stejně to není úplně ono. A hlavně, bez lednice ani o den více. Dřív jsem se divila, proč manžel uklízí chleba do ledničky, po několika vyhozených bochnících jsem na to přišla i já – je to nutnost, jinak se zboží až příliš rychle kazí. Je to ale divné, žvýkat vychlazené krajíce...
Mimochodem, průmyslově vyráběný chleba se tu zásadně prodává předkrájený, naštěstí vám alespoň pekař pořád ještě prodá normální zboží. A spousta hospodyněk, stejně jako o nás, tu už dávno objevila domácí pekárny a experimentuje s různými typy mouky a zrn.
Jak u kteréhokoli menšího obchůdku po celém Turecku poznáte, jestli ještě mají chleba? Velmi jednoduše! Prosklené skříňky s chleby totiž většinou stojí přímo před obchodem, aby to zákazníci měli hned po ruce. Snímek z černomořských hor severně od Ankary..
A ještě pár náhodně nalezených pohledů na bohatý turecký pekařský sortiment...
No tedy!
Přidat komentář: