10.11.2010
Desátého listopadu v 9:05 - türkiye...roku 1938 vydechl naposledy velký otec Turků – čest jeho památce. Už sedmdesát dva let se v ten den a hodinu rozeznívají sirény po celé zemi a ve státních institucích a školách se konají více či méně patetické vzpomínkové slavnosti u jeho sochy, busty či fotografie. V novinách vycházejí připomínkové inzeráty a třeba uživatelé internetu si různě, třeba po facebooku, posílají různé články a vzkazy týkající se této osobnosti a někdy i srovnáváním kritizující momentální situaci.
"Tato fotografie mluví sama za sebe," píše novinový titulek. Je to tak. Kdy my jsme naposledy byli v pozoru třeba během státní hymny?
Atatürkova posmrtná fotografie.
Nevím jak jiným, ale když jsem minulý rok tento den prožívala ve státní jazykové škole, přišlo mi to opravdu dojemné. Asi to bylo těmi kvílejícími sirénami, které i v tak slunných krajinách, jako je Turecko, obvykle věstí samé smutné věci.
Atatürkova busta v rohové chodbě mezi studijním oddělením a sborovnou byla obložena úctyhodnou vrstvou rudých karafiátů a kdokoli přišel na "obřad" (samozřejmě většina učitelů a ze studentů-cizinců dobrovolníci, kteří měli ponětí o tom, o co jde) si mohl karafiát vzít a po vyslechnutí sirény a krátkého proslovu pana ředitele jej přemístit o kousek výš přímo pod bustu. A to bylo všechno. Krátká vzpomínka a rozejít se do tříd.
Ve školách se to bere samozřejmě důkladněji, žákům a studentům se prostřednictvím nesnesitelně pateticky přednášených básní a proslovů jejich spolužáků a učitelů připomíná, že Jeho odkaz nezradíme, budeme pokračovat v tom, co nám On tady zanechal, že On nezemřel, nýbrž žije dál v našich srdcích, budeme budovat... a tak dále, známe to až příliš dobře. A ono to funguje, nemyslete si, zvláště idealistická mládež (především dívky) ve věkové skupině 12-16 lety žije jeho ideály a má Otce Vlasti za svůj velký vzor. Nu což, já s nimi souhlasím, jen by zřejmě Mustafa Kemal neměl radost ze všech těch tanečků, co kolem něho dělají dospělí.
V poslední době mám navíc pocit, že Atatürk musí místo klidného odpočinku v ankarském mauzoleu rotovat jak ventilátor, znalci turecké historie by mi ale jistě vysvětlili, že takových období bylo v uplynulých 72 letech už dost a dost.
PS: Co mne zaujalo, je až trochu morbidní množství informací, které byly o posledních Atatürkových hodinách uveřejněny – na Vikipedii třeba najdete záznamy o jeho teplotě, tlaku a podávané medikaci za posledních 9 hodin jeho života, tedy informace, které bych čekala v nějaké podrobné publikaci, ale ne na nejnavštěvovanějším online zdroji.
PPS: Do posledních hodin Atatürkova života je zasazen film režiséra, scénáristy a skladatele Zülfü Livanelliho nazvaný Veda (Sbohem), uvedený v roce 2009. Není to špatný pokus o ztvárnění důležitých etap v (především) osobním životě velkého státníka.
A vůbec, nastudovat si jeho (samozřejmě nestranně napsaný) životopis by mělo patřit ke vzdělání všech, kdo chtějí Turecko trochu pochopit. Byla to opravdu zajímavá, inspirativní i rozporuplná osobnost, s velkými vizemi i rozhledem. Já se na to také chystám – podle referencí je nejlepším zdrojem kniha Atatürk – The Rebirth of a Nation lorda Patricka Kinrosse, který výzkumem a psaním strávil 10 let.
Trailer k filmu Veda (2009)
No tedy!
Vedam (Mirek - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2010, 18:23:42
No o to, jestli je Vedam povedený film, bych se hádal. Technicky je samozřejmě OK, ale Ataürk je tam zvtárněný jako naprosto neživotná postava. Nevystupuje tam ani jako "obyčejný člověk", ani jako reformátor, ani jako válečný stratég. Navíc je to celé zmateně odvyprávěné a slabě zrežírované...A pro toho, kdo se v historii Turecka a životě Atatürka vůbec nevyzná, je to jen zmatený sled nicneříkajících scén...
Veda (Mirek - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2010, 18:25:07
Pardon, Veda. Vedam je zase telugský film z tohoto roku :)
Do třetice všeho dobrého (Mirek - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2010, 18:35:47
Patrick Kinross je známý svým nadšením do Atatürkovi osobnosti, proto se nedivím těm dobrým referencím, ale za komplexnější a autentičtější se označuje pozdější dílo Atatürk: The Biography of the Founder of Modern Turkey od Andrewa Mangoa, rodáka z Istanbulu. Narozdíl od svého předchůdce už také Mango mohl plně pracovat s obsahem tureckých archivů...
(filipika - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2010, 19:50:33
Hurá, ozval se znalec! Nemám takový přehled v turecké ani jiné kinematografii jako vy, ale zase pokud srovnáme dosavadní (nepočetné) pokusy o zfilmování Atatürkova života, přijde mi tohle jako nejlepší.. ale jak říkám, nemám zase takový přehled.
Životopis: o Mangovi slyším poprvé, díky!
(proctonejde - Mail - WWW) Vloženo 27.11.2010, 14:17:36
ja jsem Veda konecne videla... me se film libi je to trochu neco jineho nez jsou turecti divaci zvykli videt... da se rict po tolika filmech ktere o Ataturkovi vyslo se te zmene ani moc nedivim... a hlavne nektere detaily jsou dulezite... treba to, ze Ataturk ve svem ranem veku navstevoval koranickou skolu a az po te sel na vojenskou skolu.... jeho laska k matce (klasicke turecke) i pres to ze se podruhe vdala.... zkritizovat tento film muze jen clovek kterej je fanousek dnesniho vladniho programu.... ten totiz take Atu moc nemusi....
(proctonejde - Mail - WWW) Vloženo 27.11.2010, 14:28:27
da se rict, ze film je zamereny hlavne na detaily a dulezite chvilky ze zivota Aty... uz celej ten spot a vybrana slova ten pojem celeho filmu sami o sobe rikaji.... a me nadchla take ta hudba... pochopit naturu a jazyk lze jen pokud clovek v dane zemi zije... pouhy pozorovatel a cerpatel s dotupnych zdroju ale s dalky nema sanci....
Přidat komentář: