13.04.2011
Turecké úřady: trpělivý lov razítek (rozšířeno) - türkiyeCizinec a zvláště Čech by to asi nečekal: tureckými úřady, byť tam vládne na náš vkus až moc zdlouhavé papírování a razítkování, člověk nejenže většinou propluje vcelku hladce, setkává se ale zpravidla i s milým a nápomocným přijetím.
Začnu celkovým dojmem: turecké úřady a policejní stanice na mne coby pracoviště většinou působí mnohem depresivněji než české – až na velké centrály typu matrik ve větších městech bývají zařízeny spoře, neútulně a zastarale, samozřejmě s výjimkou ředitelen, které svým příjemným obložením, masivním stolem, pohodlnými křesílky a pohovkami pro návštěvníky, výstavkou vlaječek a zahraničních suvenýrů jejich majitele a někdy i plochou televizí hned zvednou náladu.
Stejně jako v mnoha dalších veřejných budovách i sportovištích v Turecku je samozřejmostí bezpečnostní rám u vstupu a všudypřítomný dozor ochranky, někdy i turnikety, často musíte na recepci u vstupu vyměnit občanku za průkaz návštěvníka.
Pro žadatele tu platí nepsané pravidlo – před cestou na úřad se trošku umyj, učeš a třeba i ohol, zastrč trenky do kalhot a tvař se víceméně normálně, alespoň úředníka hned ze začátku nevyděsíš a zůstane příjemný (pokud zrovna venku neprší nebo nesněží a nehrozí tak, že odpadne jeho oblíbený večerní fotbálek).
Na matrice bývá živo – místo rodného listu ve tvaru certifikátu, jak ho známe my, dostanete jednoduchou vyjetinu z databáze. Ale zase to bývá bez poplatků, stejně jako spousta dalších úkonů.
Státní misto je teplé místo. Máte sice dost mizerný plat kolem 15-20 tisíc, ale také jistotu, že vám vždycky přijde výplata a hlavně že po 25 nebo více letech služby budete mít zajištěnou penzi. A to je důvod, proč zatnout zuby a přežít tu jednotvárnost a nudu, co vám většinou hrozí. Tvořivost a inovativní řešení se tu samozřejmě nenosí.
Čím víc nás je, tím méně se nudíme
Turecké úřady názorně ukazují, jak vypadá přezaměstnanost: v každé kanceláři najde jedna levná pracovní síla, většinou postarší paní, jejíž náplní práce je celodenní příprava a roznášení čaje, vody a případně dalších nápojů podle přání pracujících – kteří těch čajů za svůj pracovní den (8-12, 13-17) stihnou vypít docela dost. To by se ovšem dalo ještě pochopit – čaj je tady nezbytným doplňkem práce i jednání úplně všude, spousta lidí je na něm závislá, tak proč je zdržovat.
Nepochopila jsem ale náplň některých skutečných úředníků. Někteří například sedí před papírovým registrem na celnici (bichlí plnou kolonek a řádků jak z časů c. k. monarchie) a skříňkou takovýchto tlustospisů a důležitě dohlížejí na jiné úředníky, kteří se jim tam chodí podepisovat, nebo možná registrovat nějaký požadavek. Tipuji, že k němu dochází tak jednou za hodinu – nemohli by si to dotyční podepsat i bez dohledu? U těchto spisů jsem na jednom úřadě viděla sedět střídavě dva starší muže před důchodem, kteří jinak jen posedávali, sledovali cvrkot ve velké kanceláři a popíjeli čaj...
Co není na papíru...
Ne že by tu každý neměl počítač s plochým monitorem, ale práce s papírovými dokumenty a spisy má stále neotřesitelnou pozici. Prostě co není na papíru, neexistuje, a klidně si to můžete napsat i rukou. Mám dojem, že je to kvůli další turecké zálibě – razítkování. I obyčejný výpis z matriky, který vám doma vyřídí jedna osoba, tady prochází fascinujícím kolečkem – na přepážce vám ho vydají spolu s doprovodným papírem, pak vás pošlou za úředníkem zvaným "šéf", ten vám tam hodí svůj štempl a pak zaklepete u samotného vedoucího oddělení (!), který vám tam musí dát další razítko, takže stejně jako "šéf" prakticky celý den nedělá nic jiného, než něco razítkuje všem možným obyvatelům města (samozřejmě aniž by to četl). Mám pocit, že by se to dalo zjednodušit, ale pssst!
Podobně hierarchizované je i jednání na celnici, ve kterém by cizinec bez domorodého doprovodu asi neměl příliš šanci. Relativně jednoduchý úkon jako vyzvednutí věci z celní úschovy tam jen co do papírování probíhá asi 2,5 hodiny a skládá se z nejméně 20 různých úkonů, tří papírů, jednoho zápisu do pasu a nepočítaného množství razítek. Neustále vás posílají za někým jiným. Jen tak pro pobavení jsem počítala – v té přehledné, terpentýnem páchnoucí kanceláři, kde pracovalo 22 lidí, jsme s naší žádostí museli postupně obejít 11 různých osob včetně ředitele, často jen kvůli tomu, že měly v držení to správné razítko. To už je slušné procento!
Jak říkám, efektivita vypadá jinak. Na stranu druhou, všechno je tu vzorně zadokumentováno, na každou žádost dostanete úřední razítko s číslem pro případné zpětné stížnosti, úřady se tak kryjí před možným pochybením, kterého se tady všichni bojí jako čert kříže. Z toho důvodu většinou nepřipadají v úvahu nějaké úplatky I přesto se tu nikdo nebrání úplatkům – Turecko je jimi proslulé, ale mám pocit, že probíhají především na daleko vyšších úrovních.
Aby ovšem nedošlo k mýlce – i při nadbytku papírování tady mají drobnou vymoženost, kvůli jejíž absenci se u nás utrácejí miliardy za sčítání lidu – propojení databází. Stačí do počítače napsat číslo občanského průkazu kteréhokoli Turka a vyjede vám všechno, co na vás velký bratr zatím nasbíral, matrika, záznamy o pojištění včetně spotřeby léků v lékárnách, o trestných činech a raději nevědět, co ještě.
Sežeňte si známé!
I tady stejně jako na spoustě dalších míst v Turecku platí, že máte-li na daném úřadě nějaké známé, nebo se můžete odvolat na nějakého silného partnera, kterého tam znají, jen dobře – otevře vám to mnoho dveří a jednání se často neuvěřitelně zrychlí. Stačí jen zmínka, že jste odtud a odtud, jeden telefon z vyšších míst, nebo že vás posílá ten a ten (někdy poslouží i to správné logo zaměstnavatele na tričku), a člověk pak bývá usazen přímo do kanceláře ředitele úřadu nebo daného odboru, přistane před ním čaj, nabídnou mu bonbóny i příjemnou konzultaci spojenou třeba s telefonem vedoucímu oddělení, kde se právě chystáte něco vyřizovat. Ale musíte se opravdu narodit do té správné rodiny nebo pracovat v té správné silné firmě, která si dovede leccos vydupat.
Jak jistě chápete, tento jistě nejen turecký systém může být jak velice příjemný, tak i hodně frustrující, podle toho, na které straně stojíte. Vyřízení nové občanky po ztrátě tak může trvat buď dva týdny na matrice, kam jste přihlášeni, nebo 20 minut na úřadu, kde máte známosti, totéž s pasem. Pracovní povolení vám může trvat klidně měsíc, ale také jenom týden nebo den...
I když žádný vlivný známý není zrovna na skladě, nehledí se na cizince například na cizinecké policii spatra jako na nesvéprávé zvířátko, které neumí kváknout místní řečí, a tudíž je jaksi intelektuálně méněcenné a rovnou jaksi nežádoucí, jak to někdy cítím třeba na české cizinecké policii – konkrétně v Izmiru jsou na vás všichni ochotní mluvit i anglicky a ještě bývají i trpěliví.
Čaj mimochodem patří ke každému jednání, a tak vždy, jste-li u usazeni u něčího stolu, počítejte s otázkou, zda si dáte čaj, kávu nebo vodu. Musíte-li odmítnout (třeba proto, že jste ten den takových čajů vypili už spoustu), udělejte to hodně diplomaticky, anebo se ze slušnosti alespoň trošku napijte.
Přes tohle vlak nejede
Jaký je rozdíl mezi řadovým úředníkem a ředitelem? Kromě již popsané vizuální odlišnosti jejich pracoviště je to prosté – ředitel zná celou oblast působnosti svého úřadu, všechny postupy, případně nějak dokáže improvizovat, nebo si dohledá potřebnou vyhlášku v tlusté bichli státních nařízení. Obyčejný úředník nemá páru o ničem, co se blíže netýká jeho konkrétního razítka, a když se vyskytne nějaká nejasnost, běží za ředitelem, takže se v ředitelně dveře ani telefon netrhnou (ale to se netrhnou ani tak, protože správný ředitel přece podepisuje úplně všechno). Proto je v případě nějakého problému dobré konzultovat rovnou s nejvyšším, jinak si můžete vyslechnout několik různých nepravdivých verzí řešení.
Pokud ale některý z úředníků zjistí, že na jeho zpravidla úzkém pracovním úseku neexistuje pravidlo, jímž by se ve vašem případě mohl řídit, máte opravdu problém, protože se tu každý bojí o své teplé místečko ve státních službách... anebo se mu už už prostě tím jedním štemplem podepřené sebevědomí transformovalo do arogance a bytnění mozku, to se také stává. I když typický turecký žadatel o cokoli oplývá slušnou schopností improvizace, úředníci nemají flexibilitu v zrovna popisu práce.
Jak jsem psala, většina je jich přívětivá, ale některé kusy jsou vážně na zabití. Některé úřady nerespektují dokumenty jiných úřadů, nebo je rovnou zpochybňují, anebo prostě přemýšlejí nad věcmi, které jim nepřísluší. Třeba včera přišla jedna paní na Automobilové federaci (orgán registrující vozidla na území státu), čelící zřejmě dosud nepoznanému případu, s teorií, že mé cizineckou policií čerstvě vydané pracovní povolení není správné a má jen jakousi méněcennou platnost. Problém je, že policie nic jiného nikdy nevydávala. Když úřednici v následné diskusi došly argumenty, začala místo řešení nezvyklé situace s tím, že ona tu pracuje už 25 let, že v Izmiru je už tak plno falešných misionářů (???) a dalšími nesouvisejícími věcmi. Takže ano, lidé z nějakého nepodstatného úřadu rozhodují o tom, zda máte nebo nemáte pracovní povolení a na co ho můžete použít...
Typický Turek by zaťal čelist a zaúpěl "Juhhh!!!", já říkám "uáááááá!!!§§%$#".
To byl tedy můj krátký a neucelený pohled na zdejší byrokracii, jejíž kompletní fungování včetně jejích specifik jsem samozřejmě ještě zcela nepochopila. Budu ráda za připomínky nebo vaše vlastní zážitky!
PS: Český prezident krade protokolární pera (už si toho všimly i turecké weby a dnes mi o tom referoval manžel)? Ale prosímvás, ať si vezme... Turecký premiér krade miliony a nikdo z toho humbuk nedělá...
No tedy!
(proctonejde - Mail - WWW) Vloženo 13.04.2011, 13:01:41
tak ja nevim, ale kdyz mel manzel vymenenou obcanku behem jednoho dne a pas vyrizenej behem dvou dnu tak jsem s otevrenou pusou jen zirala a tise zavidela!!! Ty nase 30 denni nebo 120 denni lhuty jsou tak pro me hrozne smesne ve srovnani s Tureckem.... take pokud clovek umi mluvit a dokonce se dobre argumentacne hadat tak potom nema zadne problemy! Ne jak u nas kdyz clovek zvysi hlas tak potom urednik dela vse pro to aby vam nevyhovel... tady je to zcela naopak! Tot me zkusenosti :o))
(proctonejde - Mail - WWW) Vloženo 13.04.2011, 15:49:06
k te prezamestnanosti: to je prave rozdil ve vyznani, kdy v islame si lide maji vzajemne pomahat ,aby meli vsichni aspon na chleba. Proto je vsude plno nosicu caje atd. Do toho Turku je 70 milionu a jde videt, ze jsi jeste na tu pravou tureckou naturu moc neprisla, kdyz v tom vidis problem... ? :o(( byla jsi nekdy v jizni Italii? Tam maji take tu jejich poledni trihodinouvou siestu a nikomu to nevadi...
(filipika - Mail - WWW) Vloženo 13.04.2011, 16:25:41
Problém v tom nevidím, je to místní kolorit, který mi nijak nepřekáží. Jen pro neznalé popisuji, jak to tu chodí...
Přidat komentář: