Nedávno jsme prožili stejně nádhernou a průzračnou neděli, jako byla třeba ta poslední velikonoční – na obloze ani mráček a slunce ještě nepálilo, tedy ideální doba pro výlety.

s

Ještě jsem sice nikdy nebyla v Řecku, i na tureckém pobřeží se ovšem stále ještě dají najít místa, kde se budete alespoň trochu cítit jako na některém z malebných řeckých ostrovů. Jedním z nich je městečko Alacatı na nejzápadnějším výběžku Malé Asie, asi 70 km západně od Izmiru.

Alacatı je součástí širšího okolí jednoho z nejvýznamnějších tureckých letovisek Çeşme, obloženého nejpřepychovějšími hotely i bungalovy a proslulého svými nádhernými plážemi s nádherně průzračnou vodou. Alacatı samotné leží tři kilometry od pobřeží, a tak stojí trochu stranou nejrušnějšího letního turistického hemžení. Ale opravdu jen trochu – jestli se v průvodci starém 5 let píše, že je to stále ještě klidné ospalé místo s původní atmosférou, dnes už jsou tam velmi dobře připravení na turisty a dost se na ně orientují.

s

Bude to ale i tím, že se Alacatı zvláště v posledních letech stalo celosvětově proslulým centrem vodních sportů, zvláště jachtingu a windsurfingu. Díky jeho poloze v úzkém krčku pevniny mezi mořem na severu a na jihu tu severní vítr v létě a jižní vítr v zimě vanou téměř neustále (330 dní v roce) a silně – a to už věky, městečko je tedy kromě vinařství známo i svou tradicí větrných mlýnů. Dnes na ni navazuje spousta větrných elektráren na okolních kopcích.

A jak je to s těmi Řeky? I když Alacatı bylo známo jako osmanské město už od 14. nebo 15. století, až do počátku 20. století bylo stejně jako mnoho dalších míst osídleno především Rúmy, tj. anatolskými Řeky. Ti ale po prohrané turecko-řecké válce v roce 1923 odešli v rámci výměny obyvatelstva na blízký ostrov Chios (turecky Sakız) a v jejich domech se usadili Turci.

s

´Staré město´ si ale i tak stále ještě uchovává svoji odlišnost a kouzlo. Nebylo špatné je navštívit v ospalé dubnové nedělní dopoledne, kdy se většina obyvatel zatím jen probírala z dlouhého spánku, případně si dávala ranní čaj či kávu a uličky na rozdíl od letní sezóny ještě nebyly plné turistů…

s

Moc ráda se tam zajedu podívat znovu – ta spousta malebných zákoutí i detailů je rájem pro fotografy a také nádherné butikové restaurace a penziony lákají k prozkoumání.

s

A pak, taková turecká káva na náměstíčku u kašny ve stínu fíkovníků nebo pod rozkvetlou pergolou, nebo něco dobrého v podobně útulné zahradní restauraci obložené květináči se stovkami květů a s hrdou cedulkou „slow food“, to je čistá radost…

s

Ve spoustě obchůdků nebo penzionů měli buď zavřeno, nebo tam ještě probíhaly různé opravy, renovace a přípravy na léto. Za pár týdnů to tam bude vypadat i žít jinak..

s

s

Tak co, znalci, je to jako v Řecku, nebo ne? Poté, co jsem viděla toto místo, totiž pochybuji, zda má cenu sednout na trajekt a jet se podívat na Chios, zvláště když to turecké „Řecko“ je asi tak 2-3x levnější:)

s

Nu, a jak vypadá to tamější vychvalované moře? Jak jinak než úžasně…

s

Tagged with:
 

2 Responses to Alacatı – kus Řecka mezi minarety

  1. paja-ostrovanka napsal:

    krasa. na korfu je uplne jinak, ale tohle opravdu recko pripomina. a chytli jste nejhezci obdobi. super.

  2. […] Alaçatı (letovisko nedaleko Çeşme, 80 km západně od Izmiru) pro své silné a stálé větry rájem surfařů, pak stejným rájem, […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *