Den dětí

…s velmi smutným srdcem. Varování pro slabší povahy – chcete-li dobře spát, neklikejte na tento článek…

Kdyby mi v potravinách, kde často nakupuji, dneska nedali malou pozornost pro nejmenší, nedošlo by mi, že první červen je vlastně Dnem dětí.

Má takový svátek nějaký smysl? V našich krajinách se uspořádá spousta veselých akcí, děti si je užijí. Sluníčko svítí, obloha je modrá a vypadá to, že svět je velmi přívětivé místo.

Jenže stačí otevřít noviny a každý druhý den najdu zprávu týkající se dětí, z níž je mi špatně.

Vraždy, týrání, vzpomínky na heydrichiádu a související osobní příběhy celých rodin a jejich nejmenších členů… Před několika dny bohužel i něco, co se neodehrálo zase tak daleko (z Turecka už vůbec ne) a co je ta nepřikrášlená, děsivá realita dneška.

Masakr dospělých a 49 dětí v syrské vesnici Houla. Tam asi také měli před pěti dny na nebi modro.

Všimli jste si ho vůbec v novinách a na webech?

Děti z vesnice Houla…

Možná si povzdechnete, že tohle se na světě děje skoro každý den, jen se o tom nepíše. Že nejsou první ani poslední, a to ani v tomto syrském konfliktu. Že takových zvěrstev jsou plné starověké, středověké, novověké i moderní kroniky, jen se to tehdy netwittovalo, neblogovalo a nevysílalo do celého světa. Možná mi vyčtete, že mi mateřské hormony brání dívat se na podobné události jako na čísla ve statistikách a dění, o kterém se už pak budou jen dohadovat politici, diplomaté a historici.

Jsem zvýšeně sentimentální, nebo prostě jen normální, když u těch fotek pláču?

Pláču, i když vím, že smrtí život nekončí. Asi se zrovna příliš nedokážu odpoutat od faktu, že pozemské dění je jen hra iluzí, jež se mihne mezi prsty. Vím také, že nic není náhoda a spojení „nevinné dítě“ z hlediska koloběhu minulých životů neexistuje, ale i tak přeju duším těchto zavražděných maličkých, aby spočinuly v klidu a míru.

I tak se ptám, jako miliony jiných lidí přede mnou: jaký smysl má válka, násilí, moc, politika, zbraně, peníze a všechny další zbytečné hry (většinou mužského) EGA?

Nuž, chcete-li i přes varování vidět něco, co už do smrti nevymažete ze své hlavy, tady je pár pozdravů z 21. století:

…a mnohé další fotky třeba na tomhle blogu s výstižným názvem Malí syrští teroristé… nebo tady.

Galerie dětí z Houla před masakrem