…uběhl jako voda. Ani se nedivím. Na lepší se vždycky rychle zvyká.

Vidíte, hned to pochopil i jeden rodilý Izmiřan, který si o předminulém víkendu vzal v Trenčíně jednu rodilou Žiliňanku a hned hlásil: „Asi si hned požádám o povolení k pobytu. V tom Trenčíně je tak hezky…“

No jo.

Takže i já jsem, kde vlastně? Doma, nebo „na návštěvě?“

Jediný, kdo v tom nemá jasno, jsou úřady, a tak se jim ještě budu muset snažit dokázat to svoje „doma.“

Už týden nesleduju dění v Turecku (blaho!), plánuju šťastnou budoucnost naší turecko-české rodiny ve Zlínském kraji, očima hladím každou májku, kterou na jihovýchodní Moravě zahlédnu, sleduji, jak zrají angrešty, trhám luční kvítí, s nosem plným vůně zahradních konvalinek si pomaličku čtu Maminku od Seiferta a rychle Devadesát tři od Victora Huga. Tedy pokud nastane příležitost, protože „mamííííí“ je prostě „mamíííí“ 🙂

A vychutnávám si květen s hokejem i s těmi svými teplotními zvraty, na kterém v Izmiru nejsme zvyklí.

Nádherný máj, ve zdravé výživě ráj.

Tofu! Jáhly! Tempehu!

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *