29.12.2004
Nejlevnější kavárna ve Zlíně - zleeen! ...sídlí v 16. patře zlínského mrakodrapu, v proslulé, nedávno opravené a otevřené "jedenadvacítce". Příjemné zjištění. A ten výhled na město, co si v tomhle zařízení můžete vychutnat spolu s kávou za 18 a čajem za 15 korun, nebo se spoustou jiných dobrot, ten je ještě příjemnější."Velkoměsto," vydechl zasněně Car, když jsme stáli na vyhlídkové terase nad nočním svítícím Zlínem. Pozvedla jsem překvapeně obočí a v jeho tváři hledala náznak ironie. Žádnou jsem nenašla. "Aspoň tak vypadá, když se světla táhnou daleko do všech směrů, kolegyně," vysvětlil tento mladý muž, který má historii Zlína natolik v malíku, že je mu stejně jako mně jasné, že hvězdná doba tohoto města už byla a žádná srovnatelná nepřijde. Ale v tu chvíli to nám dvěma, pošetilým lokálním patriotům plýtvajícím čas na zkoumání dávno minulých věcí, bylo jedno. Nechali jsme se unášet pohledem kolem – na světla aut hluboko pod námi, na širokou čtyřproudovou svítící tepnu vedoucí za horizont, na náměstí pod námi, nesoucí zbytky zašlé slávy i nedávného zmaru, na sídliště na protějším kopci, které ve tmě svými světly připomínalo malý Manhattan. Tu chvíli jsme nasáli do sebe a nechali si ji na dobu, kdy budeme někde hodně daleko od tohoto svítícího města.
Další průběh večera se odehrával v tarotovém duchu. Veronika, která odvrhla studijní chmury, přestala se na nás zlobit a vydala se s námi za poznáním nejvýše položené kavárny ve Zlíně, vylovila z kabelky Oshovy karty. "Strašně mě to baví, takže se ptejte a ptejte," vybídla nás. Neodolatelné. A že jí to jde. Na vztahy jsme se ptali úplně všichni – já na jisté dvě duše, Car na svůj objev ze zámoří a Ťop na mačicu ze Slovenska. Já své věštbě, rozuměla tak napůl. Byla nečekaná. Nu, příště to při míchání talonu asi bude chtít více soustředění. Nebo mi chtěla něco naznačit?
Shrňme si to. Výhled není vše. Poté, co mne Car informoval, že i v této caffeterii, do níž se už lidé za krátkou dobu jejího provozu naučili chodit, bohužel dělají vídeňskou kávu se šlehačkou ze spreje, ztratil pro mne tento podnik hodně ze svých půvabů. Tahle kavárna, která ani nemá název, zatím bohužel žádného ducha nemá. Aspoň ne pro mne. Je možná příliš nová a neoprýskaná, příliš se ještě leskne. Milý číšník není všechno. Na střeše tak kultovní budovy (kultovní pravda v některých kruzích,), bych čekala eleganci a styl a šmrnc jako za Bati, a to nejen vizuální. Jednoduchý design, to ano. Ale hudba.. proč nehrál místo Floydů swing? A kam se schovaly rámy s novinami?
Víno jsme dopili, probrali své bývalé, přítomné i budoucí vztahy, Národní knihovnu v Praze, Slezskou univerzitu v Opavě, systém výuky v USA i balení cigaret. Nastal čas snést se zpátky na zem. To většinou bolí, ale v rychlovýtahu to zase není tak špatná věc. Mrakodrap rozhodně zkuste. A zkuste ho dřív, než se ty lidové ceny zvednou tam, kde mají být, tedy na úroveň šestnáctého patra krajského a finančního úřadu valašského velkoměsta.
No tedy!
Přidat komentář: