Ať se v tomto roce stane cokoli, tuhle událost už to nepřekoná.
…dny i nocemi. Po tolika letech! Nedá se svítit, asi je v tom i to srdíčko…
…se často nořím do archivů, občas i do koupališť. Jenže ty archivy teď vyhrávají…
Naše každoroční vesnická pouť ke svaté Anně… mše, dechovka, slivovice, koláčky. A k tomu jeden detail.
A taky toho slunného tepla, jaké jsme ve středu Schengenu měli na začátku května.
„Hřbety kopců v jedno slity sněžným květem třešní, jak posněžené balvany vylehovaly z údolí k nebo a v celých kyticích sněhobílých korun vršily se na slunci.“
/Alois a Vilém Mrštíkovi – Rok na vsi II/
Úspěšný „reklamní mág“ Martin Jaroš to vystihl dobře, když v rozhovoru pro DVTV řekl, že my Češi, co trochu poznáme svět, si mnohem víc vážíme toho, co v naší zemi máme. Musím ale dodat, že kromě zvýšené hrdosti víc cítíme i nedostatky – a začátkem května 2015 se naskytl jeden velmi výrazný.
Zlínští i přespolní, všimli jste si někdy, jakou barvu mají sloupy v bývalém hlavních vchodu do baťovského/svitovského areálu?
Proč zrovna Žirafa?
Protože při téměř dvoumetrové výšce vám ani jinak neřeknou. Nadhled se hodí - ANO - při bas- ketu, focení, v davu a přeneseně i při psaní, překládání a další spoustě mých vodnářských aktivit. Žiju s jedním úžasným Turkem a už několik let střídavě pobývám v Turecku, hlavně v Izmiru.
Pište mi na filipika-zavináč-volny-tečka-cz!
Štítky
akp Ankara Atatürk basket Baťa cesty duchovni děti Ezel foto gezi Istanbul Izmir jaro kolorit kočky les léto meditace mentalita Máša média o mně podzim politika příroda sahadža sníh sport studentská léta Turci Turecko turecké jídlo turecké seriály turečtina volejbal volley Vánoce zima zlín úvahy čtu život život v Turecku ŽirafaPrávě čtu
Archiv