Svoji nervozitu z toho, jak obstála moje bakalářka v očích mého školitele v kombinaci s vysokým lednovým datem, jsem se rozhodla vyřešit radikálně – něco po třetí mne autobus vyplivnul na Zvonařce a hurá odlovit tohoto muže na katedru historie. Dalo se jen doufat, že tam bude: mailem se u něj ničeho nedovoláte a i kdybych náhodou měla číslo jeho mobilu, stejně by mi ho nezvedl.Byl zrovna v knihovně a já si na něj trpělivě počkala. „To jdete po mně?“ zeptal se rezignovaně. Mno, nezbývalo mu než se mnou ztratit pár chvil. Ale byla to legrace, zvláště poté, co napětí vystřídalo uvolnění a já byla ujištěna, že má bakalářka není zase tak hrozná, aby nemohla být přijata, nebo dokonce i kladně ohodnocena. Slááááááva!!! „Já se jenom zhrozil, jak to máte dlouhý,“ naříkal doktor a zaplakal: „Já to fakt celý četl.“ Tak to smekám.

Byla to jedna dlouhá groteska kořeněná originálními výroky, nicméně nedlouho poté se na můj účet pomocí „toho debilního systému“ stěhovalo patnáct kreditů za bakalářskou práci a do mé duše relativní klid. Vydržel jen do té doby, kdy se se mnou školitel loučil: „Učte se, času je málo. Mno, na co se tak kolegové u zkoušky ptají… Hm, nechte to plavat, máme přece i druhé termíny…“ Juchuuu, to potěší:) Takže vytisknout, svázat, štempl na studijním a posudek. Ten mi mimochodem bude dělat jeden spřátelený zlínský historik. Wow.

Ovšem tenhle zamlžený, leč úžasný den, který pro mne měl 21 hodin (v noci jsem se vcelku úspěšně snažila přelomit počítač o Halas), pokračoval. Na programu sahadža jógy. Fíha, to bylo super, krásná a pro mne netradiční meditace, a pak další velmi přínosné body programu (třeba pojídání jablek a sušenek:o). Ale popisovat se to příliš nedá – přijďte někdy ve středu na 18 hodin do jogínského centra na Moravském náměstí v Brně a sami uvidíte.

Program končil v osm, takže z plánovaného odpoledního dokončování Halasu nic nebylo. Chmm.. Doufejme, že to přece jen stihnu. Vlastně… stihnu co? Uzávěrka byla přece na začátku listopadu… Raději na to nemyslím, protože když se pokusím zhodnotit svůj přístup k Halasu za uplynulý semestr, získávám dojem, že mne redaktoři (zvláště ti noví, nezatížení hříchy minulosti) musejí co nejdříve uškrtit.
Zajímavý je návrh Prezi na zřízení elektronické verze Halasu formou blogu, kam by se postupně házely jednotlivé příspěvky, když už jsou s tištěným plátkem takové problémy. Jen se obávám, že by tento e-magazín už s konečnou platností „starý“ Halas pohřbil.

Byl to den komunikace – ozvala se mi přítelkyně, která je na tom se svým vztahem k mobilní komunikaci a kreditem tak, že smsky téměř nikdy neposílá. Kocour mi na rozehřátém parapetu předváděl, jak se odpočívá. Mamka prominula mé příliš žravé naladění. S Prezi jsme na privátě měly rozvernou půlhodinku. Víťa nestíhal, ale prý „chce vše“. Iskandros udělal zkoušku. Melly se ozvala po dvou a pů měsících nevím čeho. Sahadžajogíni byli fajn. Depony se mi odhalil. A na Staré osadě jsem si o nesmyslnosti studia politologie pokecala s Vladimírem.

O zajímavém receptu, jak u zkoušky dostat přesně tu otázku, kterou umíte, povím příště.

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *