…bohužel nemám na mysli pouze mé bakalářské studium.

Dnešní bakalářské promoce byly oproti mému očekávání velice příjemným zážitkem, v němž šlo nejen o "zásadní" otázku, zda šaty nebo halenku, ale hlavně o setkání se spoustou skoro už zapomenutých spolužáků, pohodové uvolnění, trochu dojetí i příjemná překvapení.

Mne osobně třeba překvapilo, že se ve foyer krátce před devátou ranní zjevil Peklo a posléze i Fox. Nebo mne to překvapovat nemělo a nejsem na to jen zvyklá? Posléze vyšlo najevo, že neutrpěli záchvat telepatie, jen si přečetli zvací mail od prezi. Krásná květina od Pekla určená kromě Zuzky i mé pro tohoto mladého muže málo známé a vídané existenci byla po promoci nečekanou a nevídanou pozorností, za kterou ještě jednou moc děkuji.

Samotnou ceremonii zvládla naše 36hlavá skupina prezenčních i kombinovaných bakalářů na jedničku, nepočítám-li občasné pobavené úsměvy jednotlivých aktérů a jistou rozdvojenost v klíčové formuli "Tak čestně slibuji/Zavazuji se a slibuji", jež byla navozena odlišnou instruktáží referentek studijního oddělení a promotora:). A vůbec, instruktáž byla nejzábavnější částí hry. "Pokud se vám udělá mdlo, jděte si sednout do první řady. Tedy, pokud to stihnete," dozvěděli jsme se kromě jiného od žen, které nás (většinou trpělivě) dovedly od zápisu a imatrikulace přes všechny ty stovky razítek až k dnešnímu dni. Při školení se zapomnělo na to, že by se při slibu mohli promovaní dívat do očí spíše děkanovi, než pedelovi, ale to je detail, který se do magisterského zakončení ještě zcela jistě vypiluje…

Projev děkana Rabušice byl svižný a pestrý, i když možná trochu optimistický – mimo jiné nám sdělil, že "diplom z naší fakulty vám díky vašemu kvalitnímu vzdělání otevírá cestu do prestižních zaměstnání", což můj zkušený kamarád Vovka glosoval tím, že měl vždy pocit, že absolventi FSS mají spíše všechny předpoklady pro kvalifikovanou nezaměstnanost.

Ale zpět k promoci – proklátila jsem se na svých bezpodpatkových křižnících (prý se to ve velikosti devět nedá označit jako lodičky) dvakrát kolem pódia, dvě úklony, vyslovila nahlas kouzelnou formulku, několikrát pevně potřásla pravicí jistým akademikům, odolala náporu blesků, přijala květiny… a během toho všeho se pod vlivem dojímavé atmosféry nořila do tichého smutku, že radost udělali a přišli ti, kteří přijít nemuseli, a ten, koho bych nakonec v hledišti v záplavě všech těch příbuzných a partnerů viděla více než ráda, dal přednost něčemu jinému. Nakonec mi to bylo docela líto…:o

Kdyby se vám zdálo, že trpím jakousi ztrátou motivace k životu a k

většině svých aktivit, není to jen zdání. Po době delší, než aby si

člověk nestačil zvyknout na neuchopitelné citové jistoty vztahu, se

pomalu navracím do single modu. Myslela jsem, že to půjde líp, ovšem

několik setkání i nesetkání s Martinem mne tento týden vyvedlo z omylu.

Co dělat? Odjebať sa ztadialto! Nepiju a nekouřím a už se ani

neproháním s míčem po tělocvičnách, tak asi zbývá jen práce (začíná se

jí kupit tak pro dvě až tři osoby) a studium. Ovšem jednu snad i

pozitivní stránku to má – mých aktuálních 71 kilo/19,1 BMI trhá všechny

váhové rekordy posledních let a navrací mne do už zdánlivě

nenositelného oblečení a někam do roku 2000. Jíst mne totiž taky moc

nebaví. Z fleku se můžu dát na předvádění plavek, teď už bych se za

sebe asi nestyděla.. Chjo…

Za fotky z promoce děkuju Jyříkovi. Opět nezklamal. Zatím se mi nepodařilo již hotovou fotogalerii protlačit na net, takže se zatím podívejte aspoň na Vojtovy fotky.

Tagged with:
 

One Response to Je to za námi!

  1. onanym napsal:

    jej, gratuluju, vypadas velice sofistikovane, ten titul ti primo kouka z oci:))
    a btw. ja se ted dostala na bmi 18,3. taky muj rekord…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *