Ráda bych, protože za poslední dva roky se mi to s Halasem skoro nestalo. Ach jo. Asi je potřeba starý layout smazat, odtrhnout se od minulosti, vybrat nové lepší a hlavně fungující fonty a doufat v dobrý konec. Neboť už dva dny nedělám nic jiného, než pobíhám po Brně, exportuju těch 24 hrůzných PDF, snažím se je ozrcadlit, vytisknout a doručit do tiskárny. Fuj, montovat se do grafiky je tedy pěkně nevděčné. Kdo za mne bude studovat???

A kdo mi zamaluje kruhy pod očima, to je otázka druhá. Neboť to vypadá, že po těch nocích vyrábím dvě věci, na které se pak ve finále nedá dívat – samotný Halas a sebe:) Velký dík ovšem patří i Prezi – bez ní by zůstala v časopisu spousta chyb, na které už pravidelně nemívám sílu.

Aspoň jsem se večer nestyděla v MDB usínat na muzikálu Nana. Bylo to opět takové… dosti neuspokojivé. Stačila jen úvodní scéna, při níž tři herečky začaly kroutit pozadím a natřásat si popředí, abych si v hledišti dala zoufale hlavu do dlaní a se vzrůstající nudou sledovala tu barevnou frašku, která při troše hlubšího přístupu mohla být dojemným a zasahujícím představením.

BTW. Taky se na infopanelech lákající ke zhlédnutí nominačního a závěrečného večera soutěže „Největší Čech“ líbí Marie Terezie, Rakušanka a Francouzka každým coulem? Mně náramně, až se musím ptát, zda nemám halucinace. Schválně, musím se podívat, jestli má habsburská dynastie v této etapě v rodokmenu vůbec nějakou českou příměs – ovšem předem pochybuji. Ale nakonec, proč ne – vždyť i praotec Čech, přišedše na horu Říp, děl: „Na ja, das ist ein schwieriges Leben…“

Grafika, grafika.. ukázka mých víkendových hrátek s Photoshopem a Googlem zde. A titulka Halasu vznikala podobně. Mišmaš. Ukázku dodám brzy…

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *