A teď nevím, co si mám myslet. Vždycky jsem všem tvrdila, že v Izmiru voní na jaře jasmín a ambrózie a na podzim benzín nebo pražené kaštany. Dnešní ráno kolem 6:45 jsem byla vyvedena z omylu.

Nejdřív jsem si myslela, že čerstvá moč zavání jen na schodišti našeho činžáku. Venku, ještě za tmy, to ale bylo stejné a ještě intenzivnější. Původce bych asi hledala ve dva až tři kilometry vzdálené průmyslové zoně (anebo v jiné průmyslové zóně vzdálené 5 km, 10, 15, 20… výběr je velký), teplé noci a bezvětří. Je to naštěstí výjimka, protože běžně se nevůně drží právě jen ve vzpomínané průmyslové části (kde také do moře ústí hlavní stoka, tedy vlastně kdysi řeka). Takže – na podzim raději do Izmiru nejezděte, pokazili byste si očekávání. Zcela podle poznámek neizmirských Turků je "to sice hezké město, ale smrdí jak …".

Všechny potencionálně nepříjemné pocity u mne ovšem zachraňují malí mourovatí a tygrovaní obyvatelé města. Nedokážu se ubránit, zdejší kočky jsou prostě ve většině případů moc krásné (pokud zrovna nemají hlavu zabořenou do popelnice).

kedi konak
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *