Dnes se stalo něco velmi neobvyklého. Poprvé za posledních 26 dní v Turecku jsem na obloze zahlédla… mraky!

A co mraky, přímo nízkou, hustou, zataženou oblačnost… z níž před pár minutami začalo krápat. Ale jak! Všichni zdejší osli, velbloudi, pouliční kočky, psi a výběrčí parkovného byli v tu ránu mokří až na kost. Vidíte, alespoň tady v Égeji se počasí chová podle kalendáře, když ve střední Evropě už máte listopad;)

Prvního září. Ještě mám na jazyku pachuť toho dne. Někdy se ještě tváří jako sladké léto, a přitom se zase musí do školy, do těch známých pachů, tváří a stereotypů. Otevřete si učebnici na straně 12…

A jinak?

Ještě pořád jsem nadšená z neděle, kdy jsme se byli podívat na dění v izmirské skupině mistrovství světa v basketbalu mužů. Dalo se samozřejmě čekat, že basket bude na MS špičkový a fanoušci (zvláště ti litevští) skvělí, mne ale zaujala především organizace a úroveň šampionátu. Jak služby pro diváky v samotné hale, kde je nejméně 10 stánků s občerstvením a dalšch 5 se zábavou, ale i ostraha, orientace po hale, výborné roztleskávačky… a řekla bych, že v press roomu taky budou mít něco lepšího než okoralé sendviče.

s
Francie-Libanon v Izmiru, 29.8.2010

Vstupeny stojí 90, 70, 60, 40 a 20 lir (vynásobte 12), ale i tak je pořád hala aspoň na 40-50 % plná, což přesně před rokem při mistrovství Evropy ve volejbale rozhodně nehrozilo. Basket prostě táhne. Taky má obrovskou propagaci, silné sponzory (možná dokonce ty nejsilnější – Turkish Airlines, Garanti, Beko, Ülker) a taky domácí tým, který má šanci na dobrý výsledek. Být mladým tureckým hráčem nebo hráčkou, chodím na všechny zápasy, hltám, nasávám a pak v tělocvičně taky zkouším – tak jsem to kdysi taky dělávala. Výborná motivace pro mladé hráče.

s

Navíc, FIBA není CEV. Mnohem větší peníze, lidské zdroje a zkušenosti týmů, které zajišťují fungování šampionátu, jsou poznat. Volejbalové mistrovství pořádalo pět lidí z turecké volejbalové federace a skončilo to tak, že na zápasy Turků dostali všichni v hledišti turecké vlajky a zpívaly se bojové písně, ale cokoli jiného už mírně vázlo.

Ále co.. Basketbalově se mi hodně líbila kombinačně hrající Francie, zatímco Litva nebo Španělsko zatím nedělají takový dojem. Američané měli namále proti Brazílii, vyhráli nakonec jen se štěstím.

Turci jsou dobří, ale labilní – po dvou výborných zápasech trošku přišli o koncentraci. Aby také ne, když do nich hučí spousta novinářů a stali se z nich národní hrdinové, zvláště po výhře nad Řeckem, kterou noviny briskně přirovnaly k pokračování bitvy o Çanakkale, fuj.

Včera v posledních 30 sekundách ztratili laxním přístupem proti Portoriku 9bodový náskok a mohli být rádi, že vůbec vyhráli. To už mi připomíná to „staré“ Turecko – žádný systém, hra na jednoho dva hráče, 1 na 1, tragický doskok. Tak takhle asi hoši ne…

A jinak? Samozřejmě, miluju profi fotky ze šampionátu. Špičkové, skvělé, krásné.

Třeba fotky pořízené zrcadlovkami upevněnými za deskou koše – tohle není asi úplně jednoduchá záležitost! Jak se to ostří?

s
Brazílie-Tunis
s
Turecko – Portoriko
A taky máme národního hrdinu (či případně padoucha, když to nevyjde) č. 1 – Hidayet „Hedo“ Türkoğlu
s
Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *