Na přelomu července a srpna vyšel ve zlínské MF Dnes fejeton, který na mne hodně zapůsobil svou zlínskostí i „egejským“ zakončením. Pro svého autora je typický. Vlastně se v něm neděje nic, a všechno, ani není vtipný, jen trapně drsná všednodennost se střídá se vzpomínkami, úvahami a hlavně ATMOSFÉROU. Vivat! Autorem je opět zlínský spisovatel Antonín Bajaja.

Drž hubu, nebo ti ustřelím palici

Antonín Bajaja

To jsem zaslechl před čtrnácti dny. Na zahradě měl vzduch horečku bezmála 38 °C. Až v noci se dalo vyjít ven. Kráčím ztemnělými ulicemi, vnímám milosrdný vánek a vzdálený hluk. Blížím se k hospodě, je tam nabiot, všichni popíjejí a klábosí. Před půl hodinou skončil v Africe fotbal. Afrika už není zemí tamtamů šířících zvěsti po savanách, je vřeštěním trubek v kotlích stadionů.

Pokračuji v chůzi, jdu podél činžáku. Ze stěn sálá žár, z otevřených oken světélkují obrazovky, vtom se shora ozve: Drž hubu, nebo ti ustřelím palici! Instinktivně tam vzhlédnu, a zatímco dialog pokračuje v drsňáckém stylu, ubírám se dál, no zničehonic je tu hudba.

Exploduje z několika oken najednou. Známé cajdáky Evy a Vaška doprovázené ryčným komentářem… a teď to nejlepší: pokud řeknete při objednávce heslo Zlatý desky vod muziky český, zaplatíte polovinu ceny. A další reklamy. Cákají z více kanálů, všelijak se splétají… všechny tři kuchařky dostanete v jednom balení s dárkem… zácpa mě vždy obtěžovala, nyní se svěřuji gutalaxu… a do toho burácí tornádo z nějakého katastrofického filmu; o kus dál slyším dabing sexy konverzačky a odjinud zní, aby si řidiči dávali pozor, neboť na dálnici leží upadlá deska.

A další zprávy. Mezi Zlínem a Vizorivcemi strojvůdce zahlédl, jak si do kolejí lehá muž, ale vlak už nezastavil. Muž měl u sebe igelitku s osobními potřebami. Na závěr varování: tropická vedra způsobují psychické potíže.

Vybavil se mi strýc Václav, ten sedlák, co prodřímal odpolední vedra v chladné komůrce. snil o zrajícím obilí a o tom, jak zrána poseče jetelinu. Psychika ho nezajímala, počasí ano, někdy na ně nadával.

Jenže nastal zvrat, velmi se ochladilo. Má duše pookřála, vzpomněla jsem si na dvousté výročí narození K. H. Máchy, toho našeho Goetheho, Byrona, Mickeiwicze, Lermontova. Ptám se lidí, jestli četli Máj. Většinou přiznávají, že asi ne, ale každý zná aspoň pár veršů, někdo i příběh. Koneckonců: kdo doopravdy přečetl Fausta, Vojnu a mír či Odysseiu? A jak to, že ta díla známe i bez přečteni?

Snad mi odpoví kniha Pierra Bayarda s šibalským názvem: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.

Včil ale (prokřehlý) sedím na zahradě. Má 19 °C. Závistivě pozoruji nebe, kde po modrém blankytu bělavé čáry hynou. Čáry po letadlech. Lehounký větřík si s nimi hraje a vysoko – v daleké kraje nesouaerolinky turisty, kteří co nevidět zalehnout na horké pláže nebo do stínu oliv, pinií a fíkovníků.

Třeba usnou a z písku, skal, cikád a moře k nim dolehnou ozvěny starých eposů. Někdo možná otevře knížku a začte se do vět, na něž neměl celý život čas.

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *