Včera bohatá nadílka, dnes už kalamita. Zas zima jak na Sibiři. Jarku, co s tím?

Příroda opět připomněla, kdo je tu pánem. Doufám, že nemusíte vyrážet dále než do nejbližšího obchodu nebo čtvrti (dojíždět přes všechny ty klouzavé kotáry do Zlína třeba ze Slavičína nebo Vsetína bych teď opravdu nechtěla), a tak vám zbývá dost času na brouzdání internetem. I když, pravda, víc než ťukání do klávesnice by mne teď zajímalo pořádné odhazování sněhu, výroba sněhuláka, dárků, pečení a zdobení – můžu se ale jen dívat.

Po mém dnešním ranním sportování v parku už to vážně musím napsat – extrémní počasí nemáte jen vy tam nahoře, zbláznilo se to i tady dole. I když tu prožívám zatím jen asi čtvrtý podzim, tak teplý listopad tady ještě nebyl. Máme druhý prosinec a já vyrážím v tričku a v kraťasech, a to si ještě musím během rozcvičky odložit až na funkční tričko, protože je nějakých 20 stupňů, v noci „jen“ 17. Minulý rok se už v listopadu sešlo teplejší oblečení, zato teď tu snad pořád vanou nějaké teplé větry z Lýbie…

Pravda, na sportování venku zcela ideální doba, kdo z vás to má. Ale přijdeme si také na své. Příští týden se má ochladit až o 10 stupňů (počítám, že to bude pozdrav ze střední a západní Evropy), takže konečně vytáhnu svetr a podzimní bundu a budu mít rýmu a trochu vánočnější náladu. Ono pálení svíček, koledy a skořicová vůně po večerech sice zabírá, ale za okny to není úplně ono.

Kdyby se množství vánoční nálady měřilo tím, jak se obléká zdejší obyvatelstvo, měli bychom tu pravý finský slunovrat. Chápu, že i při své zhýčkanosti jsem jistě otužilejší než místní, ale navlékat na sebe při 22 stupních svetříky, pak ještě zimní bundy a kabáty, utěsňovat to šátkem a doplňovat zimními kozačkami v džínách, to je obzvláště zvrhlý egejský sport. Zatímco egejští Turci se prostě oblékají podle kalendáře (a asi i podle módy, která už dávno nadiktovala změnu sezóny), moravské Češky podle teploměru, a ten třeba včera přikazoval sandály.

Možná to souvisí s jednou z hojně rozšířených tureckých fóbií (kromě panického strachu z jakýchkoli bakterií nebo nečistot a evidentních obav z fyzického pohybu), jíž je obyvatelstvo vystaveno již od raného dětství, fóbii z chladu, ačkoli je vlastně teplo: „Obuj se, ať se nenachladíš!“ „Obleč se, nachladíš se!“ „Dáme ti čepičku, je zima,“ případně „Nechoď bosky, nachladíš se, bude tě bolet žaludek.“ Doposud jsem netušila o tak zvláštním spojení chodidel a zažívání, výsledkem všech těchto tlaků ovšem nemůže být silný jedinec, ale zvadlá městská květinka.

No nic. Blíží se sv. Mikuláš.

Jistě vás potěší, že jako téměř všechno, co počítáme do „naší“ evropské kultury, i Mikuláš a jeho tradice pochází z Malé Asie, konkrétně ze starověkého města Myra v Lýkii (dnešní turecké Demre, asi 100 km západně od Antalye).

Šťastně dojeďte a doklouzejte!

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *