Prožíváme poslední dny roku a já opět zakouším ten každoroční příjemný pocit, že vězíme v hezky měkké a hřejivé časoprostorové závěji. Jelikož za okny leží závěje skutečné (alespoň tady na východní Moravě), uhlí, brambor, kysaného zelí, uzeného a čokolády ze stromečku je ještě dost, nechybí ke spokojenosti vůbec nic.

sÚterní lyžařský výcvik historicky prvního tureckého horského myslivce v kopcích za Zlínem byl vrcholně náročným, zodpovědným a vyčerpávajícím úkolem…

Dokud se měsíc ještě zove prosinec, čas se líně vleče, s klidem v duši se dá spát, číst, lyžovat i odhrnovat sníh a všechno je v klidu. Jako by nám někdo těch pár dní přidal k dobru za to, že jsme přežili předvánoční šílenství, zřejmě se také máme i pořádně zamyslet nad končícím rokem.

S příchodem ledna vstupují do hry kromě různých nových zákonů, nařízení, vyhlášek, platebních příkazů a blížících se deadlinů i dosud nezvyklé vibrace nového roku a povánoční klid je v kelu. Asi proto se lidé potřebují na silvestra tak bujaře bavit, aby si přelomu z magického, adventem provoněného prosince do přísného ledna nejlépe ani nevšimli.

Mé dedlajny už napjaté jsou, a to ještě ani nemáme január. Silvestra tak zřejmě oslavím u svého pracovního stolu, na což si ale rozhodně nestěžuji. Je od něj tak krásný výhled do pohádkově zasněženého lesa, na naše kočky a někdy i na výborné cukroví, že byste se mnou jistě rádi měnili.

Snad se mi v mezičasech podaří sesmolit i drobný bilanční článeček nebo fotoblog.

Snad vás zatím pobaví čerstvý turecký skoro-laureát Darwinovy ceny, zářez opět putuje do razoviteho Černomoří:

sMůj horský myslivec z horního snímku se v úterý smál u internetu tak hlasitě a dlouho, že jsem se i já seznámila se zprávou o šedesátiletém I. Y., který se v Trabzonu vsadil o 5 000 lir (60 000 Kč), že na posezení spořádá pět táců baklavy, proslulého velmi sladkého a energeticky vydatného dezertu.

Poté, co dojedl tři, se mu udělalo špatně, upadl do hyperglykemického kómatu (předávkování sacharidy) a život mu zachránil až výplach žaludku v nemocnici.

Po probuzení se jedlík nenechal zahanbit: „Asi dvě hodiny před sázkou jsem snědl tři porce smažených ančoviček (!!!). Myslím, že bez nich bych těch pět táců zvládl.“

Takže to zřejmě zkusí znovu.

Škoda, že po nás příroda po dosažení dospělosti nepožaduje splátky za naši víceméně plně funkční, dokonalou a výkonnou tělesnou schránku, možná bychom si to huntování vlastního těla někdy rozmysleli. Jenže to bychom pak asi požadovali něco, čeho se mnohým z nás v základní výbavě nedostává – alespoň průměrnou inteligenci…

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *