…říkám si, zatímco mé zuby drtí další krémovou figurku ze stromečku opadávajícího 2200 kilometrů daleko…

Přiznejme si to. My, zhýčkaní Zápaďané, si v roce 2011 žijeme už téměř na úrovni starověkých bohů. Pravda, nedokážeme ještě naštěstí zabíjet pohledem, ale pokud zrovna nemáme místní říčku na návštěve v obývacím pokoji nebo se nedusíme ve smogu, můžeme se jako Hermés, Apollón nebo třeba Pán Šiva prohánět vysoko nad matkou Zemí, kochat se peřinami oblak, kresbou hor a obrysy kontinentů… myslím, že i takový Íkaros by nám ty proudové motory určitě hodně záviděl.

Všimli jste si? Snad ještě nikdy v historii lidstva nebylo tak jednoduché a hlavně široce dostupné překonávat ohromné vzdálenosti tohoto světa a poznávat, co hrdlo ráčí. Ještě před 20-30 lety bylo létání jen pro movité a vyvolené. A nejen létání – další záplavu technologických výdobytků, o nichž ještě naši rodičové neměli v našem věku ani tušení, si doplníte sami.

Proto jsme často pyšní na technický pokrok a přehlíživí ke stále zničenější přírodě.

Mé pocity jsou protichůdné. Na jednu stranu můžu být ráda, že mne ceny letenek nenutí vracet se domů jen jednou ročně (a dokonce ještě stále zlevňují!), na stranu druhou za sebou tuším opravdu velkou uhlíkovou stopu. Takovou, jaká se dá těžko vymazat, i kdybych tříděním odpadů, sázením stromů a kompostováním strávila celý svůj příští život. Že mne rodina a přátelé vídají víc než často, i když žiju na jiném kontinentu, už považuju za normální, ve skutečnosti je to ale luxus na úkor planety.

s

82 % Turecka tvoří hory, 45 % území má dokonce skon větší než 40°… Zdroj: internet

V historické literatuře mne často fascinují nenápadné údaje o dojezdových vzdálenostech. Tak třeba Osmanská říše. Místo 30 minut na letiště a 45 minut v letadle, případně 8 hodin v autobuse bych v dobách rozkvětu Osmanské říše cestovala z Istanbulu do Izmiru 10-20 dní, do Edirne 5-6 dnů, do Ankary 13 dní, 2-3 do Bursy a 20-25 dní do Sinopu, který se nachází zhruba v půli černomořského pobřeží. Kolik dní to dělalo třeba na dnešní hranici s Íránem nebo Sýrií, jsem nenašla, jistě to byl úctyhodný údaj.

Máme všechno. Můžeme téměř všude. Jsme bohatí, i když si to nemyslíme.

Jsme šťastnější?

Odpovědí nechť je text nazvaný Paradoxy, který už nějakou dobu koluje po internetu, aniž by ztrácel na aktuálnosti:

Dnes máme větší domy a menší rodiny.
Víc vymožeností, ale míň času.
Máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu.
Víc vědomostí, ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků, ale také víc problémů.
Víc zdravotníků, ale méně péče.

Utrácíme příliš bezstarostně.
Smějeme se málo.
Jezdíme rychle.
Zlobíme se brzy.
Udobřujeme pozdě.
Čteme málo.
Televizi sledujeme hodně.
A modlíme se velmi zřídka.

Znásobili jsme naše majetky,
ale zredukovali naše hodnoty.
Mluvíme mnoho, milujeme málo
a podvádíme příliš často.
Učíme se, jak vydělat na živobytí,
ale ne jak žít.
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům.
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery.
Širší dálnice, ale užší obzory.
Myslíme víc, ale máme míň.
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.

Cestujeme na měsíc a zpět,
ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy.
Dobýváme venkovní vesmír,
ale vnitřní ne.
Rozbili jsme atom,
ale ne naše předsudky.
Píšeme víc, učíme se míň.
Plánujeme víc, dokončujeme míň.
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat.
Máme vyšší platy, ale nižší morálku.
Vytvořili jsme víc počítačů, pro víc informací
a abychom vytvořili víc kopií,
ale méně komunikujeme.

Tagged with:
 

2 Responses to Jsme neuvěřitelně bohatí

  1. Papaja napsal:

    Hezke zamysleni. Uvazuju podobne a jeste neznicena priroda je pro me v pravem slova smyslu chramem. Uhlikovou stopu mam ale taky docela velkou, na muj vkus. I kdyz jsou daleko vetsi "borci".
    V mezilidskych vztazich bych take vsem prifoukla vic casu na sebe navzajem a vic pochopeni. 🙂 Nedavno jsem nejakou nahodou prisla k televizi kde sla Vymena manzelek – jak ta jedna jela do Rumunska… ten rozdil byl hmatatelny, i kdyz ja bych asi na te vesnicce zit nechtela, uz jsem zkazena "luxusem".

  2. […] PS: na stejné téma jsem tu psala už v lednu 2011… […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *