Nevím nevím, proč se vlastně snažím získat tureckou press-kartu a tím se tu oficiálně stát plnohodnotným novinářem. V této zemi není ani svoboda slova, ani demokracie, i když mají politici těchto dvou pojmů neustále plná ústa.

Jinými slovy, včerejší pokračování politického procesu Ergenekon odneslo deset žurnalistů, kteří si nyní, nikdo neví na jak dlouho a většinou ani proč, odpočinou ve vazbě. Pokud se ovšem léčíte s rakovinou jako jeden z nich, může to být ten předposlední odpočinek…

„Více Svobody Turecku,“ hlásá v centru Izmiru obrovský reklamní poutač v rámci reklamy na deník Hürriyet (Svoboda). Zvlášť dneska mi přišlo absurdní, že reklamní oddělení nějakého deníku, jehož redaktoři (hlavně političtí komentátoři) se zítra mohou ocitnout na seznamu dalšího zatykače, se zrovna v Turecku ohání svobodou. Ale o tom se vlastně nesmí mluvit – vždyť v komunistickém ČSSR se také neustále mlelo o demokracii a lidských právech, že?

(tímto zdravím agenty turecké rozvědky, kteří už můj blog jistě objevili a zakládají mi spis:)

Momentálně je ve vězení 53 novinářů, dalších 10 bylo včera vzato do vazby. Je mezi nimi například investigativní novinář Nedim Şener, který napsal knihu o vraždě turecko-arménského novináře Hranta Dinka (a byl za ni v roce 2010 oceněn jako „Hrdina médií“, to je ale jen jedna z jeho 20 různých cen). Dalším lidem zlomilo vaz setkání s režimu nevhodnými lidmi a jiní prostě doplatí na to, že něco napíšou příliš zostra. Zatčen byl i předseda turecké advokátní komory, to vše vždy s důkladnými prohlídkami bytů, pracovišť i aut.

Proti postupu policie proběhly v Istanbulu a Ankaře demonstrace tisíců pracovníků tisku, odborů a opozice se slogany „Dejte ruce pryč od médií“, pár rozzlobených a odvážných ale nic nezmění a většinu národa to zřejmě nevzrušuje. Vládnoucí AKP má podle nejnovějších průzkumů 4 měsíce před červnovými volbami i tak stále závratných 46 %. Zdá se, že na kontroverzním prohlášení spisovatele Azize Nesina, který někdy v 70. letech napsal, že 60 % tureckého národa jsou hlupáci, se stále nic nemění a turecký ministr spravedlnosti může dál v klidu prohlašovat, že „v Turecku je svoboda slova větší než v USA.“

„Ta zatčení neproběhla na náš pokyn,“ dušuje se premiér Erdoğan a předstírá, že policie má v této zemi nějakou nezávislost. Tak to si asi nějakým divem zasedla na opozici, protože za poslední tři roky zatkla tisícovky lidí, kteří nějakým způsobem stáli proti AKP a jen proti novinářům zahájila na 4000 soudních řízení. V opozičním tisku už kolují vtipy jak vystřižené z naší normalizační éry – ve vězení už je tolik univerzitních profesorů a generálů, že tam v klidu můžete vystudovat vysokou školu a absolvovat základní vojenskou službu… Na policejním seznamu je přitom nejméně dalších 70 novinářů, které je třeba umlčet – ti si na včerejších demonstracích přelepili ústa páskou a před ankarským ministerstvem spravedlnosti (které mimochodem vypadá jako vojenská pevnost na planetě Duna) demonstrativně zlomili svá pera a propisky…

Tak co, chci tu press-kartu, nebo ne?

V Turecku bude mimochodem zakázán přístup na server blogspot.com, což naštvalo a naštve tisícovky bloggerů, nejen těch z řad VIP. Důvodem byla žaloba poskytovatele satelitního signálu Digiturk na blogy, které ilegálně zpřístupňovaly přenosy zápasů turecké fotbalové ligy..

Ve středu jsem se mimochodem v Ankaře poprvé naživo seznámila s jednou čtenářkou mého blogu – není vůbec špatné vidět vás i jinak než přes písmenka:)

Z jiného soudku – nejvyšší budova Evropy se od včerejška nachází v Turecku. V istanbulské čtvrti Levent byl otevřen 261 metrů vysoký mrakodrap Istanbul Sapphire (na obrázku vpravo), jehož stavba stála půl miliardy dolarů. Za 15 lir (180 Kč) si tu můžete prohlédnout Istanbul z výšky 238 m. Další oříšek pro nás fotografy:)

s

s

Pro povzbuzení písnička Sertab Erener o tom, že zítra se to snad nějak vyřeší… Bir çaresi bulunur (2010)

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *