…to musí být opravdu radost. Snad nádherné počasí změní náladu i lidem, co musí jít pěšky nebo čekat na zvláštní spoje. Mne pobavil refrén songu hraného (zrovna dnes!) na Českém rozhlasu Brno:

Mám rád vlaky, co někam jedou,

mám rád vlaky, co nikde nestaví…

sPodařený vtip z Reflexu…

Mimochodem Brno… Na dlouho zřejmě naposledy jsem si tam udělala v pondělí výlet, abych se setkala s několika přáteli z univerzity (promovali jsme už před 4!!!! lety!) a také viděla, co se změnilo. Alespoň navenek toho příliš nebylo, a když už, tak většinou k lepšímu. Cikáni na Cejlu stále bloumají po hlavní ulici, židenická zastávka Stará Osada docela prohlédla, v naší ulice, kde jsme jako studenti bydleli, zůstává vše při starém. V centru Brna je příjemně, zmrzlinu nemají zlou a smažák na hlaváku chutná stále stejně. Jen ta témata probíraná na srazech už jsou maličko jinde: svatby, hypotéky a stěhování, úroky, termíny porodů, zážitky z pracoviště…

Neméně příjemným zážitkem pak byla jízda busem do Zlína, přesně v tu nádhernou večerní hodinu, kdy zapadající slunce halí svěží červnovou krajinu do nádherného přísvitu a kdy se pak nad obzor pomalu drápe měsíc. Autobus projížděl všechna ta městečka a nástupiště ze vzpomínek, v tom teplém letním soumraku kompletně vymetená, a postaral se tak o snad o ten největší nostalgický návrat do studijních let! Vauuu!

PS: Pokud je tato anketa pravá, a nikoli vymyšlená, je to opravdu většinou důvod k depresi.. Aneb věci, jež dnes činí muže šťastnými

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *