Podzim, to je ticho různých kvalit. Na konci září azurové ticho protkávané ťukáním padajících žaludů, na konci října klid ranní mlhy se šustěním línajících ořechových listů, v listopadu setmělé ticho hřbitovních světel…

ss

Nejraději mám sice jaro a rané léto, příroda je ale ve svých proměnách nádherná a dokonalá neustále. Nádherný podzim mají třeba v Kanadě, ani my si ale nemůžeme stěžovat.

s

Podzim jsem tu opěvovala již mnohokrát. Nezbývá teď příliš času na procházky barevnými lesy s kompletní fotovýbavou, mám ale štěstí, že jako správná Silvie-Lesana můžu pomocí teleobjektivu lovit mezi kojením a přebalováním i z okna svého pokoje.

Jako dnes.

s

Čas plyne tryskem po trávě i oranici, nezpomalí po Taxisu, ani za lesíkem… Kalendář s dalším týdnem vždycky obracím pozdě a Vánoce už jsou zase blíž, než bychom čekali. S podzimní nostalgií přichází tolik potřebné zpytování svědomí. Doufám, že alespoň na tom hřbitově si za Dušiček vzpomeneme, komu že budeme jednou skládat účty…

Žijme v lásce!

s

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *