…spis v nechuti porozumet.

Stalo se nedavno na nadrazi v Izmiru:

Cizinec: „Tuvalet nerede? – Kde je toaleta?“ (spravne turecky)

Turecky hlidac: „This train goes to Cumaovasi“ (nazev konecne stanice, tato fraze zni z reproduktoru pri kazdem prijezdu vlaku)…

Take se vam stava, ze ackoli se snazite pouzivat jazyk mistnich, ti mistni se tomu nejak brani?

Mne ano, treba nas domovnik se se mnou i po trech letech, kdy uz vi, ze umim relativne dobre turecky, ma dost casto chut dorozumivat jen posunky… Totez zelinari v obchudku, kam uz leta chodime nakupovat – jeste stale mi misto vysloveni ceny ukazuji castku napsanou na papire. No nic, necham je pri tom:) na nektere veci stejne jako privandrovalec nemam narok. Na pochopeni jemnych nuanci, odstinu i zvyklosti (pochopitelne!) a obcas i na trochu zdvorilosti.

Vcera jsem si jen stoupla k vyloze obchodu s detskymi oblecky, na jehoz dverich byla cedulka „otevreno“, a pred obchodem sedici majitel ke mne bez mrknuti oka jako otraveny sip vyslal sve „Klozed!“ Nebyvaly kontrast ke standardni turecke usluznosti. Ale ne vsude maji naladu, ne vsude zvlast my proste vitani, uplne to chapu. Jen skoda, ze tady nikdy nesplynu s davem, obcas by se to hodilo…

Ps: toto je prvni post, psany pod perinou, aby se miminko nevzbudilo:). Diakritiku muj ipod vede, ale psala bych nejmene do pristiho nocniho kojeni, coz si nemuzu dovolit:).

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *