Srovnávám-li s naší náturou, je jednou z tisíce různých tureckých vlastností všímavost, bezprostřednost a často i ochota pomáhat. Někdy je to příjemné, když vám kolemjdoucí pomůžou vyřešit problém pomalu ještě před tím, než nastane, někdy byste naopak raději splynuli s davem nebo se rozplynuli v obláčku páry, ale už to nejde:)

Tak třeba dneska – stojím u velmi rušné a různými vehikly naprosto zaplněné čtyřproudové ulice v centru Izmiru, chci ji přejít, marně se rozhlížím… a v tu chvíli sjede okénko černé fiesty přede mnou a nějaký chlapík na mne volá „Paní, (něco)….!“ Ukazuje na chodník vedle mne – a tam se válí padesátilirovka, kterou jsem si před chvílí doma strkala do kapsy. Fajn, právě mi ušetřil pět set korun..

Vycházím z domu, jdu na procházku s miminkem, a hned na prvním rohu stojí mně již známý domovník z protějšího vchodu a volá na mne: „Nemáte pro ni čepičku? Dneska je docela zima.“

Ten je nějaký chytrý!

Přijdu do parku, tam na lavičce sedí dva strejci a jeden z nich na mne volá, už když jsem deset metrů od nich: „Zakryjte jí hlavu, nachladí se..“ Děkuji mu za jeho radu, nejprve ironicky, ale pak si uvědomím, že byl asi také otcem a přes veškerou moji hrdost a známé turecké sklony oblékat děti až moc to zná asi lépe než já, prvomatka. Připrývám miminko šátkem, na další vycházku už jdu vyzbrojená čepičkou a při prvním závanu větru nasazuji…

Vcházím s dítětem do veletržní haly, a ještě než stačím v zamyšlení projít bezpečnostním rámem, volá na mne dohlížející pracovník bezpečnostní agentury, ať projdu s miminkem bokem, a zároveń už uvolňuje cestu. Velmi příjemná pozornost.

Nebo někde parkujete a naprosto neznámý muž, co jde zrovna kolem, vám začne ukazovat, jak a kam máte otočit volantem… a pak si jde spokojeně zase po svém.

Poslední momentka je z přeplněného kloubového autobusu izmirské MHD, kterým jsem v úterý jela navštívit kamarádku. Dusno z výparů tolika lidských těl, a další se snažila natlačit vstupními předními dveřmi. Nejprve se tedy ozvalo klasické volání řidiče: „Vzadu je úplně prázdno. Přátelé, postupte si trochu!“, a to asi na třech zastávkách za sebou. Poté už se autobus, který je jednou z páteřních linek mezi centrem a jižním pobřežím, zaplnil natolik, že místo problémů s nástupem začaly potíže s výstupem.

s s

V tu chvíli se z jeho útrob vynořili dva mladí Afričané (tipuji, že se v Izmiru učí turecky před tím, než půjdou na některou univerzitu studovat třeba medicínu) a také se s hlasitými „Pardon“ a „Sdovolením“ prali s cizími těly o výstup. Řidič ale mezitím zavřel prostřední dveře, a tak se první z nich odhodlal k hlasitému zvolání „Otevřel byste prosím dveře?“ Celý autobus se pousmál – gramaticky to bylo naprosto vzorné, ale přízvuk – to byl přesně ten roztomilý přízvuk Mirečka z Básníků. Hned se našlo pár mužů, kteří požadavek opakovali do té doby, než řidič opravdu otevřel, a pak ještě jednou i pro druhého vystupujícího.

Z toho, jak se lidé příjemně zasmáli, bylo cítit potěšení a obdiv, že se i cizinec takhle zdaleka naučí tak hezky a zdvořile turecky. Muž vedle mne se usmíval, kroutil hlavou a nahlas pronesl „ty můj brácho, ty můj sourozenče…“ (Kardesim benim, süt kardesim…), což všem zvedlou koutky ještě o něco víc. Velmi hezký zážitek.

Já ale navíc užasla nad tím, že v té směsici hlasů nebyl ani stín opovržení nebo despektu, které by se nad cizincem, zvláště z Afriky, mohly objevit. Jen si takovou situaci představte ve čtyřikrát menší Praze – také by tam někdo volal na řidiče? A nebyly by k tomu žádné trapné průpovídky?

Jak jsem psala, má tato turecká vlastnost i svá negativa, třeba že jakmile někde bydlíte, většinou dost brzy přijdete o svoji příjemnou anonymitu – z toho může vzniknout leccos. Všechno má svoje. Ale tohle přece jen není tak špatné.

Tagged with:
 

4 Responses to Jací jsou Turci I

  1. Petra napsal:

    🙂Hele a co tím "kardesim benim, süt kardesim" měl přesně říct?
    Jak by ta situace s Afričany vypadala u nás: lidi by se otočili, většina by si řekla "co ti tady chcou", jen málokdo by se usmál, protože "není důvod, jen se podívejte, co ta naše vláda dělá".
    :)))

  2. Charlie napsal:

    Ahoj Turkyně, musím uznat že co člověk to názor. Nic proti této zemi a jejich zvycích, jen je nutné trošku ubrat plyn. Od lidí z této země jsem čekal více, v reálu mi bohužel došel dech a to díky jejich víře a vztahu ke zvířatům. Opět především psům, atd,,,čekal jsem od nich právě oproti Arabům více lidskosti, ale to je pouze můj pocit a tím i zklamání z této krásné země a jejich obyvatel..

    • filipika napsal:

      Souhlasím, určitě záleží, na koho zrovna natrefíte, a do jakých situací se dostanete. Rozdíly jsou, nám příjemné i méně příjemné. Co na to víc říct. Já sama jsem k Turecku hodně kritická a jako možná každý cizinec, co tam déle pobývá, na ně někdy mívám i pořádnou alergii. Ale pak to zase přejde, jinak by se tu opravdu nedalo přežít:)

  3. […] obecně jsou oblíbená turecká témata, například články o turečtině nebo tom, jací jsou vlastně Turci. Věřím, že vy sami máte svoje oblíbené kousky a k těm dalším zajímavým se dřív nebo […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *