Volejbalová sezóna skončila.

s

Ze všeho toho snažení – 15 přípravných, 45 soutěžních zápasů a kolem 75 různých přeletů s týmem po Turecku i celé Evropě – nakonec stejně jako minulý rok vyšel fakt, že manžel nechce nějakou dobu vidět volejbal a některé své hráče navždy:)) Vypadá to, že management klubu mu v tom bohatě vyhoví…

V Lize mistrů bylo letos dosaženo úspěchu nečekaného a senzačního, konečným výsledkem v lize ale byla zas jen stříbrná medaile, stejně jako minulý rok. Skončila pohozená někde v koutě, protože nic nebolí tolik jako stříbro – i když vzhledem k letošnímu týmu, jehož naprosto nejhloupějším článkem byl náš turecký nahrávač (což by správně měl být hráč nejchytřejší) se dá považovat za úspěšnou.

Prázdniny jsou tady a s nimi i spousta cestování. Jako první přišel let za rodinou do krásně rozkvetlé, vonící a teplé Ankary, která potvrzuje, že jarem zkrásní KAŽDÉ místo:)))

Ale dobrá, je tady dokonce tepleji než v Izmiru a vlaho, modro, utěšeně, někdy až horko. Ještě že jsem si po zkušenosti ze začátku dubna vzala dostatek teplého oblečení a málo vzdušných sukní:))

Ale možná mi ty blahé pocity zítra skončí, jdeme totiž během po úřadech a vyřizovat miminku turecký pas..

Tagged with:
 

One Response to Zase stříbro

  1. lenka eren napsal:

    mozem sa opytat preco jej vybavujete turecky pas?ved je absolutne nepouzitelny pokial ma aj pas cesky.ja som ho defnuske ani raz nevybavila,cestujeme vzdy len so slovenskym a do turecka aby sme nemuseli platit viza vstupujeme s obcianskymi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *