Možná jste to četli nebo slyšeli také – slovutný britský deník The Guardian možná přestane od příštího roku vycházet na papíře, po 200 letech. Zrovna ten jsem měla ráda… I když my čtenáři zatím o ničem nevíme, ani manažeři tuzemského tisku už nedávají tištěným novinám příliš života, prý tak dva nebo tři roky. Za všechno prý můžou snižující se příjmy z reklamy.

„A to pak jako co?“ zděsila se po té zprávě moje maminka s očima navrch hlavy.

„Pak, mami,“ odpovídám, „si budeš muset odpoledne na pohovce nebo večer v posteli klikat na tabletu…“

Zatím to zní jako špatný vtip, protože ani já se nechci dožít situace, kdy všichni budeme muset mít povinně počítače, tablety, ipody a podobně, abychom si přečetli zprávy. I když – jak všichni svorně nadáváme – v těch novinách většinou nic (pozitivního) není a dost často už spoustu zpráv známe z internetové verze, je takové čtení tisku u ranního kafíčka na balkóně nebo na zahradě, případně v zimě u horkého čaje někde u topení, velmi příjemnou záležitostí. Stejně jako je rozkládání ještě nedotčených novin nebo vůně tiskařských barev.

O našich prázdninách v Turecku u moře ani nemluvě, protože tam je ranní nákup tlustých stohů novin, ať jsou v nich bulvární pitomosti, nebo ne, základním předpokladem k úspěšnému přežití největšího dopoledního a poledního žáru, kdy se nedá příliš vylézat ven a jít k moři. Včetně příloh s křížovkami a jinými kvízy.

Obhajujte čtečky všeho druhu, jak chcete, ale papír je prostě papír.

Jedná-li se o záležitost jen několika příštích let, je mi líto, že moje dcerka už nebude znát noviny (či turecky gazete), ale prostě a jen zprávy. Slovo tisk (turecky basın, obojí odvozeno ze slovesa „tisknout“) pro ni ztratí původní význam. Zpravodajství bude chápat ne jako primárně psané jako my, ale jako multimediální, možná dokonce hologramově trojrozměrné, kdo ví, co se v tom infotainmentovém guláši budoucnosti objeví. Kdoví, jak se tím změní novinářská profese, nebo spíš to, co při dnešních internetových trendech z té staré dobré čapkovské novinařiny ještě zůstalo.

V holých zprávách a zpravodajských webech se bez vašeho vlastního přispění nedá narazit na přínosné úvahy, články a přílohy, které lze dneska ještě i omylem nalistovat a kvůli kterým má i dnes cenu si procházet staré haldy novin. Dokonce se i dnes ještě píšou velmi trefné fejetony, úvahy a komentáře – budou ty mít nějakou šanci na přežití? A co třeba profese autorů kreslených vtipů, bude mít o ně ještě někdo zájem?

Možná to vidím příliš konzervativně, jako spoustu jiných věcí.

Jak se na to díváte vy? Vám čtečky a displeje stačí a budou stačit?

Tagged with:
 

2 Responses to Tisk už brzy nebude tisk

  1. Petra napsal:

    Z čapkovské novinařiny myslím nezůstalo nic moc. Vždyť už dneska se redaktoři tištěných novin přizpůsobují internetu. Kdekdo říká, že noviny nekupuje, protože to nejdůležitější si najde na internetu. Ale co publicistika? Reportáže? Rozhovory? Ty na internetu nejsou. A proč tam nejsou? Lidi by je prý nečetli. A když tak jen minimálně. Na internetu údajně sneseme jen krátké, stručné a výstižné věty, zprávy. Hlavně aby se naše mozky moc nenadřely… Na čtení dlouhých textů prý nemáme čas. Něco na tom musí být.

  2. Petra napsal:

    Jo, čtečku, tablet ani ipod zatím nemám. Kupuju si (dostávám) noviny, čtu si je úplně všude, a co se mi líbí, to si často podtrhuju, do okrajů píšu poznámky, nakonec vystřihuju a schovávám. Není nad archiv obrázků, zažloutlých článků, starých poznámek a vůbec všeho v ošuntělé krabici. 🙂 Takže tištěné noviny by mi fakt chyběly.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *