Po tradičně velkých slovech a předolympijských očekáváních přišlo zatím velké trapné prázdno. Ale turecký premiér už ví, jak z toho ven!

Historicky největší turecká sportovní výprava (116 sportovců v 16 disciplínách) je zatím na olympiádě zklamáním. Medaile pořád žádná, a to už své soutěže mají za sebou i vzpěrači a vzpěračky, kteří měli být prvními tureckými medailovými esy. Jenže to by v tom nesměl být ten tradiční háček, který by se dal označit jako ´život totálně mimo realitu´.

Zatímco český sport už nějaké ty medaile vybojoval a některé si už přebral i v těch proslulých gumových holínkách, Turci stále vycházejí naprázdno. (Nejen) manželovi se při čtení medailových úspěchů jednotlivých zemí křiví tvář: „Uzbekistán, Katar, Egypt.. a my nic, hrůza.“ Turecký tisk, kde se olympiáda dostává ve sportovních přílohách až na třetí nebo čtvrtou stranu (jako vždy vládne fotbalová liga), ovšem v pátek hrdě hlásil: pro nás začíná olympiáda až teď, kdy startuje atletika, zápas a taekwondo.  Nu, uvidíme.

„My už tu olympiádu nesledujeme s tím, že bychom fandili, my se už jen nevěřícně posmíváme našim sportovcům,“ popsal své pocity velký sportovní fanda, přebývající v kůži mého manžela. „Já už vlastně fandím spíš Čechům než Turkům, ještě že jsem se oženil s Češkou,“ přiznal před chvílí. Není divu – třeba někteří vzpěrači třikrát nezvedli ani základní váhu a z triumfu byla rázem ostuda. Nebo včera – zápasník, od něhož se čekal úspěch, byl eliminován v prvním kole.

Některé z nich je ovšem těžké vinit – turecká výprava na poslední chvíli vyřadila tři vzpěrače, kteří by pravděpodobně neprošli dopingovými kontrolami (!), a povolala jiné, kteří už byli na dovolené. A s 15 dny tréninku se na olympiádě asi příliš zářit nedá…

s

Ještě zajímavější je situace v tureckém plavání. Stejně jako my máme svoji Štěpánku Hilgertovou, účastnici 6 olympiád, tak i Turci mají svého titána – 36letého plavce Derya Büyükuncu.

Je rovněž na své šesté olympiádě, což se žádnému jinému světovému plavci ještě nepodařilo, a i když má spoustu medailí z plaveckých šampionátů z posledních 20 let, kromě Barcelony NIKDY na žádné olympiádě nepostoupil do finále. Drží turecké plavecké rekordy ve znaku a motýlku, jenže za těmi v Londýně zaostával v řádu sekund a v 200 m znak skončil 33. z 35. Prostě už není nejmladší. Vyčítali mu, že letos nastoupil neoholený, ale to by mu asi nepomohlo. I turecký tisk si už všimnul, že je opravdu ostuda, že ho za ta léta někdo z mladých ještě nepřekonal. Jsou vůbec nějací? Ano, v Londýně byly ještě dvě turecké plavkyně, ale dopadly podobně.

Po vypjatém kvalifikačním klání v Ankaře, kde za podpory celého národa vybojovaly postup, doufaly turecké volejbalistky dokonce v olympijskou medaili. Znovu se ale ukazuje, že to jsou jen tradiční velká turecké slova – v posledním zápase skupiny měly hrát s lídrem USA, a přitom stále prohlašovaly, že mají šanci na vítězství. Mimochodem, nikdo z Turků si neodpustil účast na zahájení, i když někteří sportovci začínali už druhý den. Také docela typický „profesionální“ přístup…

Nezklamaly tak asi jen basketbalistky, kterým to zatím jde mnohem lépe než našim.

No, a co ten premiér? Jednak se nechal slyšet, že olympiáda by se měla vrátit tam, kde vznikla:) (do Anatolie, k hoře Olympos u Antalye), přičemž přítomní Řekové nevěřili svým uším. A pak odhalil grandiózní plán na budoucí výrazné zlepšení výsledků tureckých sportovců – ve světě se vytipují nadějní sportovci a nabídne se jim turecké občanství! Wow! Takhle je to jednoduché. Není to ale žádný nový trend – spousta naturalizovaných Turků ze Srbska a dalších balkánských zemí už hraje v Turecku basket, i mezi basketbalovými reprezentantkami je jedna americká pivotmanka. Ve volejbale je zatím jeden takový hráč, zato v atletice vládne úplná africká záplava.

Takže Turecko je nyní hodně silné ve vytrvalostních bězích…

sPolat Kemboi Arikan

Další věcí je nevídané nakračování tureckých politiků na výsostně sportovní píseček – premiér nosí sportovcům kila baklavy a telefonuje si s nimi. Volejbalovou smečařku upozorňuje, že Číňanky mají vysoké bloky, takže si na to má dát pozor. Boxerovi radí, aby se dobře kryl…s takovou pozorností je asi opravdu těžké se vyrovnat.

Dosti pozoruhodná je také výška odměn, kterou letos turecký stát vypsal za medaile – je čtvrtá nejvyšší na světě (po Uzbekistánu, Arménii a Ázerbajdžánu). Za nejvyšší příčku dostane sportovec 2000 tureckých zlatých mincí, což při současném kurzu zlata dělá nějakých 538 000 euro, tedy asi 13,5 milionu Kč. Uf! Je pravda, že spousta tureckých sportovců zejména z méně populárních odvětví (např. zápas), na tohle čeká. Někteří z nich nemají žádný klub či sponzory a čekají jen na odměny za úspěchy na šampionátech nebo na olympiádách.

V minulosti to navíc bývalo ještě zajímavější: sportovci od vlády dostávali zlato, dům, auto a doživotní rentu. Na tyto peníze pak nemohl sáhnout nikdo kromě daného sportovce, neovlivňovaly je rozvody, osobní bankroty ani žádné jiné události.

V odměnách jsou tedy Turci na špici, v medailích na chvostu. Ještě že Phelps není Turek:)

 

Tagged with:
 

One Response to Turecká olympijská fraška

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *