Už třetím rokem se vždycky u příležitosti MDŽ chystám na článek o situaci žen v Turecku. Letos mi to doslova nedalo spát, a tak – sláva! – je to tady. To je ovšem jediný důvod k oslavě, protože jinak nad tímto tématem bohužel nelze příliš jásat.

Zvlášť v poslední době, kdy vrcholí kampaně různých tureckých vládních i nevládních organizací, se mi při spojení „ženy a Turecko“ vybaví slovo „şiddet“, tedy „násilí“. Až příliš často se teď objevují různé statistiky o zdejší celkově dost špatné situaci, o pravidelném přísunu článků černé kroniky v novinách, kde muži vraždí, mlátí a znásilňují, ani nemluvě. (Pro vyváženost – jednou za uherský rok se objeví i zprávy o podobných zločinech ze strany nějaké turecké ženy, často je to ale zoufalé východisko ze zoufalé situace).

Letošní mediální kampaň proti násilí s názvem „To bys mohla být i ty“

 

V Turecku obecně se MDŽ, stejně jako svátek matek, připomíná a oslavuje daleko víc než u nás. V médiích jsou inzeráty s přáním ženám, samozřejmě se využívá i komerčního potenciálu tohoto dne, takže spousta obchodníků vyhlásila kampaně, kdy žena za určitou útratu v jejich podniku dostane například výraznou slevu na kadeřníka. Slaví se ale třeba i ve školkách, školách… i můj manžel si všimnul a donesl mi kytičku, což se jinak běžně nestává.

Ale zpět k realitě, protože nablýskané celostránkové gratulace v novinách ji příliš nezmění.

Už jen úryvek z dnešních večerních zpráv z hudebního rádia, které poslouchám: „Bylo šest hodin. Je osmého března a my si připomínáme Mezinárodní den žen. V Manise a Diyarbakiru byly dnes zavražděny dvě ženy…“

Tarkan IN, Demir OUT!

Velmi dobře to v dnešním prohlášení vyjádřila turecká popová megastar Tarkan:8. března není co slavit. Až se v této zemi odstraní násilí a ponižování žen, můžeme s oslavami začít.“ Ano, takhle má mluvit pop idol a role model, který se s celou řadou dalších tureckých celebrit zapojil do kampaně proti násilí na ženách (foto viz výše). V centru Izmiru se třeba objevila 20metrová bilá papírová zeď na podpisy s heslem „Zeď proti násilí“ a ženy si tam udělaly protestní jízdu na kolech. Demonstrovalo se i v řadě jiných měst, jenže, ehm, třeba v městě Hatay byla tato ženská demonstrace policejně rozehnána pepřovým plynem a spousta žen byla (násílím) transportována na policejní stanice…

Tarkan proti násilí na ženách

Ale je to bohužel v hlavách a ještě dlouho to tam zůstane. Zcela opačný, jenže velmi rozšířený přístup k této problematice vyjádřil člen vládnoucí partaje, předseda organizace AKP v okresu Kirikkale Mehmet Demir, který na svém facebookovém profilu obhajoval, že „je občas možné je (ženy) mírným výpraskem zastrašit“ (když si začnou až příliš dovolovat, nectí manžela nebo rozbíjejí rodinné hnízdo nějakým jiným vztahem. Mužovy povinnosti vůči ženě jsou pak materiální zajištění, jídlo a oblečení, zatímco žena se stará o rodinu). WTF? Obávám se ovšem, že tuto „autoritu“ bude poslouchat spousta zabedněnců.

A co autorita ze všech nejvyšší, tedy premiér R.T.E.? Ten si hlavně u příležitosti včerejších oslav neodpustil znovu opakovat, co od tureckých žen očekává především – NEJMÉNĚ 3 děti. Opakuje to pokaždé a myslí to smrtelně vážně. Tolik k jeho vztahu k ženám…

Naštěstí se najdou i muži, kteří protestují proti násilí na ženách… – včera v Istanbulu

Já jako cizinka žijící v blahobytu ve velkém městě dodám, že v Turecku nejde jen o vyložené násilí na ženách. Je tu i ten stále přítomný subtilní pocit, že žena je něco méněcenného. Subtilní, říkám. Pramení i z historického vývoje a kultury. Někdy ho poznáte ze zlomku mužského pohledu, z kousku slova, z nepodané ruky, někdy zase není důvod ho pocítit. Jak kdy a jak s kým. Jde o to, jakýma očima se často muži na ženu dívají, zvláště když lze srovnávat s jinými kouty světa. Ale naštěstí (zatím) nejsme jako v Íránu nebo v Arábii…

Jen málokdo z nás ví a cítí, jak by vlastně měl správně vypadat vztah ženy a muže, jen málokdo si uvědomuje jeho posvátnost a potenciál. Jen málokdo, bohužel, si je vědom možností, jaké byly dány ženám a také jejich obrovského duchovního úpadku, který naši „macho“ civilizaci a mentalitu postupně dovedl až tam, kde je dnes.

 

73 % tureckých žen je v domácnosti

  • V Turecku pracuje pouze 27 % žen, z toho samozřejmě více ve městech. Více než 70 % je tedy v domácnosti, kde „pracují zadarmo“. 41 % žen pracuje v zemědělství, 14 v průmyslu, 43 % ve službách.
  • 4 miliyony žen stále neumějí číst a psát, z nich jsou 2,5 milionu žen ve věkové skupině 50+, 220 tisíc ve věku 6-24 let. Z celkových 8 % analfabetů v Turecku tvoří ženy většinu.
  • Ženy dosahují nižšího vzdělání. V Turecku je více žen se základním vzděláním než mužů a například oproti 6,2 milionům absolventů střední školy stojí 4,3 milionu žen. U bakalářského vzdělání je to 4,3:1,7 milionu a u magisterského vzdělání 166 : 122 tisíc, u vzdělání doktorského 61:34 tisíc. Okresy s nejnižším procentem účasti dívek v základním vzdělávání jsou východoanatolské Bitlis (84,5 %), Van a Hakkari (85 %), kde také sídlí nejpočetnější kurdská menšina. Nejvyšší účast je v Ankaře, Izmiru a Mersinu (99 %). Ze 100 žen v Turecku mají jen 2 magisterské vzdělání.
  • Ženy se prosazují do akademických funkcí, nikoliv do akademicko-manažerských. V akademické sféře mají slušné zastoupení 38,7 %, jenže rektorek jsou jen 5,2 %, děkanek jen 15,3 %.
  • V zemi je jen 18 % soudkyn a žalobkyň. Z 550 poslanců je 24 žen.
  • Zastoupení žen ve veřejném životě je v Turecku slabé. Z 2 948 starostů a primátorů v zemi je pouze 27 (0,9%) žen, jen dvě jsou zástupkyně celého okresu a žen tvoří jen 4,2 % zastupitelů.

Každý den jsou v Turecku zavražděny 3 ženy

  • Jen v lednu 2013 bylo v Turecku zavražděno 18 žen a 3 děti, 11 žen znásilněno, 10 žen podlehlo fyzickému násilí a 15 žen bylo sexuálně obtěžováno. Právně není ochrana žen v turecké ústavě, občanském, pracovním, trestním a jiných zákonících zatím pořádně vyřešena, je potřeba ještě hodně změn.
  •  Ve městech je bito 18 % žen, na vesnicích 76 %.
  • 35 % žen se setkává s násilím v rodině občas, 17 % velmi často (a tento trend se neustále zvyšuje).
  • 57 % procent žen se setká s násilím už ve svůj svatební den.
  • U trestných činů probíhajících uvnitř rodiny se jedná z 90 % o násilí na ženách, z toho z 34 % je to násilí fyzické, 53 % slovní. V chudých oblastech velkých měst (gecekondu) se tento údaj šplhá až na 97%.
  • 40 % žen se stále vdává do svazků předem sjednaných prostředníky, 20 % žije ve svazku bez oficiálního obřadu.
  • 55 % žen používá antikoncepci, 64 % z nich prožívá těhotenství bez lékařského dohledu. Ročně zemře 2 500 žen během těhotenství nebo porodu.

 

A nakonec anketka, pokud ještě stále čtete

Podle průzkumu prováděného v Istanbulu, Ankaře a Mersinu mezi 1 290 ženami (52 % střední vzdělání, 18 % vysokoškolské):

  • Podle 70 % MDŽ nemá žádný význam
  • „Váš největší problém“ – 34 % uživit se, 15 % ekonomická závislost
  • 75 % z dotazovaných je zoufalá ze své stávající situace, 75 % není spokojeno se svou ekonomickou situací
  • „Dbá se v Turecku na ženy“ 62 % dotazovaných odpovědělo NE
  • 37 % dotazovaných se setkalo s násilím v rodině (63 % od rodiny, 24 % od manžela), 37 % bylo jeho svědkem.
  • „Dokázaly byste se osamostatnit“ 22 % by nevyřešilo své živobytí, 17,5 % by nevyřešilo problémy uvnitř rodiny

Tak co, budou oslavy?

Tagged with:
 

7 Responses to Neveselé turecké MDŽ

  1. Eva napsal:

    Někde jsme četli, že nepodaná ruka ženy vychází z historie (už nevím z jakého důvodu) a pokud chce žena potřást rukou, musí sama vyjít vstříc.
    Je fakt, že jsem na jednom veletrhu tohle zažila a s tímto pánem si podávám ruku na základě vlastní iniciativy.

    • filipika napsal:

      Určitě, toto je součást kultury. Dnes už to tak neplatí (ovšem jak kde), ale dříve nebylo vhodné všímat si nějak manželky muže, s nímž komunikuji, takže ta nepodaná ruka byla výrazem morálních zásad. Ženy se také zahalovaly a v domech byly oddělené prostory pro muže a ženy, takže mužská návštěva se s ženami vůbec nesetkala.

  2. Kamilla napsal:

    ďakujem za článok. verím tomu, lebo sledujem trocha turecké filmy a seriály a aj články. nezávidím ženám v turecku a verím, že časom sa to polepší. a mám dojem , že ozaj platí, že turkyne sú hádavé a nepríjemné (asi sú aj výnimky), lebo syn žije v Nemecku a susedov má z turecka. noooooooo, čo počuť niekedy od nich 🙁

  3. filipika napsal:

    To je úplně možné. Kvůli něčemu ti muži asi vraždí, ale hodně často je to ze žárlivosti, hlavně pokud se s nimi žena chce rozejít nebo už rozešla. No, ti sousedi musí být drsní:(, podle toho, co tak v narážkách slyším o tureckých ženách a dívkách,musí být soužití s nimi náročné…

  4. Petra napsal:

    Tedy… tohle téma mě pokaždé nadzvedne. Kruci!

  5. Babs napsal:

    Super, muzu si vypujcit ty statistiky?

Napsat komentář: Babs Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *