Těší mne, když mne manžel chválí, jak jsem finančně nenáročná manželka. Nechápu ale, jak na to přišel. Sice neutrácím za botičky, kabelky a hadříky, ale i tak mu dokážu pustit žilou rychle a téměř bez výčitek svědomí. Kromě návštěvy zeleninového trhu, knihkupectví, prodejny Tchibo nebo občasného vylepšení fotovýbavy bývá takovou příležitostí každý rok v dubnu i izmirský knižní festival.

Izmirský knižní festival… Také vám to zní alespoň trochu opojně? I když nepatřím mezi úplně ty radikální milovníky literatury, nedá se tomu prostě odolat. Už z toho důvodu, že spojení Turek-kniha je třeba neustále posilovat, chválit a budovat. Ne že by se tu hodně nečetlo, milovníci literatury jsou tu stejní jako všude jinde, ale pro tu širokou nízkopříjmovou vrstvu obyvatel jsou (originální) knihy luxusem a veřejné knihovny toho příliš nenabízejí a často ani rozhlehlost země a velké vzdálenosti nedávají šanci k jejich  návštěvě. Jakákoli sleva nebo podobně příjemná akce, z které lidi chodí s igelitkami plnými nikoli žvance, ale knížek, a na kterou autobusy svážení žáky a studenty ze širokého okolí, mne velmi, velmi těší.

Já vím – kam se Izmir hrabe na Frankfurt nebo Londýn, to je úplně jiná veletržní liga. Místní festival, to je víceméně jen trh s knihami nabízenými všemi možnými tureckými vydavatelstvími, podpořený 20-50% slevami na všechno a autogramiádami desítek více či méně slavných místních autorů. Doprovodný program sice každý den nabízí spoustu diskusních panelů, ale se sledovaností to asi nebude příliš valné.

Jaká jsou jejich témata? Příběhy uprchlíků v Izmiru, Kultura v Izmiru, Chápání lásky na východě a západě, Cesta za láskou, Kreativita v literatuře a techniky psaní, Dítě a hračka, Ach, škola!, Dejme svět dětem, Zdolejte vlastní Everest, Jak se studenti dívají na literaturu?, Islám a knihy, Povídky v Izmiru a noví autoři povídek, Dítě a příroda, Spisovatelky, jež nám představují nás samotné, Psaní pro město přátelské k ženám, Válka za svobodu v naší literatuře, Jak se dnes píšou básně?, Děti, knihy a život, Historický román: do jaké míry skutečnost a do jaké míry fantazie, Historie, Turecko, Socialismus, Spisovatelem v Turecku, Marxismus a socialismus v 21. století, Demokratizace? Nebo policejní stát?

Všechno je to v turečtině (něco i v AJ), ale jsou to knížky, a tak mne to tam táhne stejně jako minulý rok, kdy jsem do kilometr vzdáleného areálu šla se spící dcerkou v šátku nejméně třikrát. I letos jsem se stejně jako minule šla jen podívat a nakonec utratila majlant.

Je to způsobeno kombinací dvou skutečností – že máme doma 20měsíční dychtivou čtenářku a že na festivalu každý druhý stánek nabízí nádherné knížky a vzdělávací materiály pro nejmenší, předškoláky, školáky… A pak si vyberte. I letos to bylo zase těžké a máme nakoupeno na pár let dopředu, ale nelituji – spoustu z vystavovaných titulů člověk běžně v knihkupectví nevidí, jen na internetu, kde nemá šanci si je prolistovat. Často jsou to překlady krásných výukových knížek a dalších materiálů /třeba flash karet/ z angličtiny, někdy jsou to ale i originální turecké materiály a i příběhy.

Jen jsem opět nenarazila na to, bez čeho si snad my nedokážeme představit rané dětství – knihy s říkankami a písničkami, které se u nás učí každé dítě. Tady jsem minulý rok sehnala jednu útlou zapadlou brožurku, letos nic… tady se prostě před školkou příliš nerýmuje, ani v rodinách, jak jsem si zatím všimla, dětské veršovánky příliš neznají. Ilustrované knížky mají příběh většinou v próze, nikoli ve verších.

Jako paní na mateřské musím veletrhem vždycky jen proběhnout a rychle nakoupit, jinak bych si jistě nedala ujít ten zážitek z poletování kolem stánků, nahlížení a listování. I na veltrhu totiž také vidíte určitý obraz Turecka, tedy tu jeho „ideovou a tvůrčí nadstavbu“. Na jedné straně překladová západní literatura a „braky“ pro mládež i dospělé, původní tvorba pro děti, krásné vzdělávací knihy pro děti a mládež, nádherné encyklopedie, spousta krásných tureckých románů, na druhé straně – ehm – nesčetné přísliby světlé budoucnosti z rukou nábožensky orientovaných vydavatelství, třeba „365 modliteb pro děti“, „Hadísy na každý den“, „Jak se modlit“ apod. Ale vystavují tady i turečtí marxisté svůj Kapitál a jeho turecké pandány, nacionalisté, kemalisté, archeologové a historici, pak zase komiksové a satirické týdeníky…

Takový festival je pro mne i velkou motivací ke zlepšování turečtiny – takových krásných románů tu mají, co bych si měla přečíst! Člověk si jejich množství všimne víc, než když je normálně vidí někde v polici v knihkupectví, navíc se může přímo seznámit i s autorem. Nu, snad tedy už brzy, protože i proti minulému roku zase o něco více rozumím psanému textu. Pravda, trénuji si to zatím jen v novinách a na kreslených vtipech, krásná literatura je něco jiného, ale už se blížím!

V druhé ze dvou velkých výstavních hal se letos soustředili jen vydavatelé učebnic a tlustých přípravných testů na zdejší písemné zkoušky všeho druhu, čímž se veletrh maličko odfiltroval od zástupů všetečné školní mládeže. Fotky jsou většinou z minulého roku, kdy školáci veletrh pořádně zahušťovali.

Letos jsme tu zahlédli zajímavou stolní hru – válku o Dardanely na styl hry Monopoly s názvem „Probuzení“. Vytvořeno s takovým vlasteneckým nadšením, aneb historie hrou! Je to sice o válce, ale kdybych měla čas s někým hrát, zřejmě bych neodolala!

Kupuje se tady hodně. Jak by také ne, když tu dávají takové akční ceny – a když kupujete větší množství, dají vám ještě výhodnější slevu. Třeba výukový set běžně za 85 lir (850 Kč), na veletrhu za 55 lir a pro mne při větším odběru za 50 lir. Román za 25 lir na veletrhu za 20 lir. Čtyřdílná knižní série místo 80 za 68 lir. Brožurka normálně za 7 lir na veletrhu za 5 lir, ilustrovaná dětská knížka pro začínající čtenáře za 3-4 liry. A jelikož jsme v Turecku, nemůže vás překvapit, že na každém stánku mají minimálně jeden bezhotovostní platební terminál. Bez něj by se špatně utrácelo, protože hodně peněz s sebou většinou nenosím.

Takhle cifry létají vzduchem, ani průvan nedělají, všechno se děje tak potichu a nenápadně… děkuji, ti můj manželi-sponzore!!! 😉

Tohle jsem nakoupila minulý rok, pro dcerku i pro celou naši ankarskou rodinu jako dárky:

…a letos…

A to jsem pak byla ještě jednou, přibylo dalších asi 8 knížek a brožurek… Obávám se, že příští rok jdu zas…

Přeji vám krásný den – tady v Turecku je dnes zase jeden slunný 23. duben, den dětí. A taky celosvětový den knihy!

Tagged with:
 

5 Responses to V knižním opojení

  1. Radana napsal:

    Co tak být průkopníkem turecké předškolní literatury a zkusit vytvořit něco na způsob českých říkadel por děti ;-)…

  2. Petra napsal:

    Teda – kdyžs napsala, že manželovi dokážeš pustit žilou, netušila jsem, že mu fakt dokážeš PUSTIT ŽILOU! 🙂 U nás je: Březen, měsíc knihy. V Izmiru zas: Duben, měsíc knihy. Hezké.

  3. Petra napsal:

    Moje oblíbená turecká spisovatelka, autorka knih pro děti: Aysun Berktay Özmen, http://aysunberktayozmen.wordpress.com/ Dívám se, že ji zrovna vyšla nová knížka, Malá princezna. Tak to zas někomu já pustím žilou 😉

  4. […] Tipy pro turecké maminky s malými Mumuk: Selçuk Demirel také napsal a nakreslil Mumuk Oyuncakçıda (2008) a Mumuk Fotoğraflarda (2008). A duben byl v Turecku měsícem knihy, nemýlim-li se. O loňském knižním trhu v Izmiru napsala Silvie, takže hop! k ní na článek. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *