Krátký update pro fanoušky tureckých televitních seriálů ze 4. ročníku předávání televizních cen v Antalyi. Výsledky nepřekvapí. Turecké obrazovce vládne Velkolepé století, Karadayı, Behzat Ç., İşler Güçler, z herců Kenan Imırzalıoğlu i dvojice Süleyman-Hürrem Meryem Üzerli a Halit Ergenç.

Tým seriálu Karadayi při převzetí ceny za nejlepší nový dramatický seriál.

Při předávání opět zazněly stesky herců na tureckou specialitu – šíleně dlouhou stopáž jednotlivých dílů, která se pohybuje mezi 100-130 minutami týdně. Štáby tak potí krev, aby za týden (ale předpokládám, že na to mají o něco delší dobu, pokud všechno jde podle plánu) všechno stihly. Letos o tom mluvila představitelka Hürrem Meryem Üzerli, která to v seriálu Velkolepé století táhne už třetí rok: „Díly by měly mít jen 60, ne 100 minut. Nejsem z toho vůbec šťastná.“

Já jsem naštěstí tomuto seriálu nepropadla, ale jak se dozvídám, mnozí z vás takové štěstí neměli:) Ale nezoufejte, i můj muž, do něhož bych to opravdu neřekla, hltá nové a nové díly. Něco na tom sultánovi asi bude.

Své by o tom mohl vyprávět Kenan Imırzalıoğlu, který svoji letošní cenu za nejlepšího herce v hlavní roli věnoval všem lidem za kamerou (ze štábu), protože ti musejí makat mnohem víc než herci. Mohl by zavzpomínat na ty dva roky, kdy točil seriál Ezel (ten v Antalyi v první sezoně pobral hned 7 cen) a kdy mu producenti a scénáristé připomínali, že jestli bude chtít umřít, musí jim dát vědět nejméně dva týdny dopředu. Ale to zároveň už tehdy Kenan prohlašoval, že herci jsou na tom ještě dobře, protože po natáčení nemusejí trávit noci ve střižně. „Neexistovalo nic důležitějšího než dostat nahrávku s novým dílem do pondělního večera do televize, tomu se podřizovalo úplně všechno. Vím, jaké je pracovat 48 hodin v kuse. Dokonce i moje matka v té době změnila své modlitby a začala prosit, aby se z toho její syn nezbláznil.“

Filmaři možná melou z posledního, ale byznys je zkrátka byznys. V Turecku jsou večerní seriály důležitější než filmy, i proto jsou tak dlouhé. Každý kanál má své seriálové vlajkové lodě na večer a pak takovou trochu větší utahanou šmíru pro ženské v domácnosti na dopoledne nebo odpoledne. Plus soutěže, ty taky táhnou. Ale zpátky k seriálům. Když se před nový díl dá shrnutí dílu předchozího (30 minut) a do nového dílu se co 10 minut vkládá 10 minut reklamy, vyjde každý seriál na 3 hodiny (20:00-23:00). Hlavně ty reklamy jsou k nepřežití, i když se u nich vysílá i údaj o tom, jak dlouho ještě budou trvat. Nejdelší blok se pravidelně nasazuje těsně před koncem každého dílu, kdy přichází nějaká napínavá scéna, která má navnadit na příští díl. Fuj. Výrazně doporučuji sledovat turecké seriály ze záznamu a třeba na youtube.. .)

Jak jsem se zmínila na tomto blogu už několikrát, seriály jsou také důležitým tureckým vývozním artiklem, propagátorem turecké historie, kultury, tahákem turistů. I v Antalyi zaznělo od místních politiků, že doufají v přílivy turistů i díky úspěšným seriálům. Aby také ne – asi tak před dvěma lety proběhla na internetu historka z jednání tureckých a saúdských politiků, kde se jako jeden z důležitých bodů probíralo, jak asi skončí to Velkolepé století, protože šejkova manželka to napjatě sleduje…

Letos mělo předávání ještě jednu třešinku – vtipnou poznámku týkající se nového výroku tureckého sultána, tedy, ehm, premiéra. Ten po již proslulých komentářích v oblasti sochařství, novinařiny, hudby, rodiny, fotbalu, účesů a téměř všeho ostatního nově doporučil, aby se místo tradiční konzumace rakije stal novým národním nápojem ayran (jogurt ředěný vodou). Hned z toho byl a stále velký poprask na sociálních médiích, v Antalyi pak zaznělo, že „tady večer všichni budou pít 70procentní a neředěný ayran“, čímž samozřejmě myslel rakiji.

Na zákazu pití alkoholu podle arabského vzoru vláda pomalu, ale jistě pracuje, takže hudba budoucnosti. Pravda, v kraji Afyonkarahisar, kde byla jako v prvním kraji v Turecku někdy na konci zimy zakázána konzumace alkoholu na veřejnosti (s výmluvou, že zvyšuje množství dopravních nehod), to nevyšlo. Soud označil toto rozhodnutí za nezákonné a v Afyonu už lze znovu nasávat volně.

Ale prosím vás, jaké nasávání. Trocha rakije k večernímu posezení nebo rybě, nějaké to pivko, ale naši ligu Turci fakt nechlastají. Možná tak v čaji.

Tagged with:
 

7 Responses to Turecké seriálové ceny v Antalyi s příchutí „ayranu“

  1. gamajka napsal:

    Tak u televize moc nesedím a když, tak spíše sledují ČT 2, kde bývají zajímavé dokumenty. Ale musím se přiznat, že v poslední době jsem byla na nějaký ten díl zvědavá. Kenan je sice veliký fešák i bez toho knírku, ale jinak mi to připadá, že se nic moc neděje a vše si musí divák domyslet z dlouhých pohledů, tu vášnivých, tu plných nenávisti.

    A těšila jsem se na Velkolepé století, historické seriály mám moc ráda. Ale po pár dílech už mě to nebavilo. Ale toto historické období mě zaujalo úplně někde jinde…..

    Autor Egypťana Sinuheta – Mika Waltari – ho popsal v úžasné knize: Šťastná hvězda. Sultán Sulejman, Hürrem a další historické osobnosti a události. A do toho zasazený příběh dvou finských dobrodruhů, kteří pronikli od těch nejubožejších lidí až do prostředí sultánova dvora.
    Těch 800 stránek jsem přečetla, ani jsem nevěděla, jak. Historie, muslimská nátura, zvyky, výklad koránu, nenávist, láska. Všechno tam je a není to blábol. A taky to docela dobře dopadne. Štastné konce jsou ty nejlepší.

    • filipika napsal:

      Milá Gamajko, moc moc děkuji za tento knižní tip! Mika Waltari, to je osvědčená kvalita. Někdy až neuvěřitelná. Tento geniální spisovatel mi přivodil zatím asi nejkrásnější čtenářský zážitek posledních dvou let, a to románem Tajemný Etrusk, který se mi líbil ještě víc než slavný Egypťan Sinuhet. Pořád se chystám o tom napsat.

      Jak popsal období úpadku Etruské říše a vzestupu Říma v 2.století př. n.l., dění a atmosféru Středomoří.. úžasné. On si tam asi musel zaletět strojem času. A ještě do svého románu vložil tak úžasnou „message“. Aj!!!

      Takže píšu si do seznamu – Štastná hvězda. Ve Zlíně pak co nejdříve letím do knihovny:)

      Ad. Velkolepé století – asi jsme na tom se vkusem stejně, ani mne to neoslovilo. Také já jsem si toto období oblíbila a trochu se s ním seznámila díky jednomu románu, a ne televiznímu seriálu.

      Je také pravda, že seriál Karadayi je rozvláčnější než třeba hodně akční Ezel (od stejného režiséra). Některé díly byly lyrické až moc, některé líbací scény byly na můj vkus také až moc dlouhé, ale co se dá dělat, je to love story a také narozdíl od seriálu Ezel u něj převažují ženské divačky. Ale teď už se dění zrychluje a vše dostává ty správné obrátky. Obě scénáristky mají můj obdiv.

      • gamajka napsal:

        Silvinko, byla bych moc ráda, kdybych ti mohla oplatit zapůjčení knížky. Potěší mě, když se při svém pobytu vydáš na náš kopec, uvaříme si kafíčko na zahradě. Snad Šťastná hvězda nebude zářit jenom při tom čtení, ale i v dalších letech. Prosím, ozvi se.

  2. […] role). Vůbec se Meryem nedivím, naopak je obdivuhodné, že tu honičku (o níž jsem psala už tady) neustála až po 99 dílech a třech sezónách. Řekla bych, že už se […]

  3. […] pití alkoholu, jednak prohlášením, že národním nápojem je ayran, jednak nejnovějšími zpřísněnými zákazy týkajícími se alkoholu a jeho […]

  4. […] jiného stejně v zemi čaje a ayranu nemá šanci přežít (potměšilý úsměv:)… neboť i tady se alespoň v některých […]

Napsat komentář: Dáte si čórčila? | Giraffe Daily Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *