…a tady máme hezký protestsong hraný na hrnce, talíře a příbory.. Velmi povedený, ke konci mne rozsekala skvělá pasáž s tučňáky, kteří se, aniž by za to chudáci sami mohli, stali symbolem mediální cenzury v Turecku.

A ještě jeden z mnoha písemných vzkazů pro vládu, co se objevily všude možně na zdech, chodnících, silnicích nebo transparentech:

Nenálepkuj mne. Podle strany, náboženství, ani rasy.

Seznamme se, vládo.

Nazdar, já jsem ČLOVĚK

…a co dělají instanbulští demonstranti teď? Na letišti vítají milovaného pana premiéra vracejícího se z Maroka…

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *