Začal postní měsíc ramaddán a v islámském světě budou tuto noc už podruhé vstávat k tradiční vydatné snídani před východem slunce, aby ten hodně, hodně dlouhý a horký den nějak přežili. Ramaddán v létě, to je o dost jiná výzva než v zimě, kdy například nemáte takovou žízeň a stmívá se už po čtvrté…

I když už bych se s ním mohla dávno smířit, kroutím tady každý rok nad tímto tématem pomyslně hlavou a snažím se přijít na to, jak to ten Bůh myslel, když to prostřednictvím proroků a dalších svých vykladačů údajně nařídil. Jestli to náhodou nebylo úplně jinak, než jak nám to pod hrozbou různých stupňů pekla všichni ti rádoby povolaní vysvětlují. Ani tentokrát si neodpustím poznámku, že se tato zvyklost nese v duchu rčení „co tě nezabije, to tě posílí.“ Nemám nic proti půstu, právě naopak, ale naprat se ve 2:30 (ano, asi v tolik se teď v Turecku vstává na tradiční snídani sahur) mixem všeho možného a pak zase až po slunce západu a mezi tím se ani nenapít, to vás opravdu může i zabít, nebo třeba přispět k rozvoji nějaké nepříjemné choroby. A pokud to přežijete, určitě budete posíleni:)

„Držím půst, jsem šťastná a v pohodě!“

Ale možná ze mne mluví jen závist vůči těm, kteří se dokážou celý den, týden a pak i měsíc ovládnout v zájmu svého duchovního růstu…

Určitě také nelze ramaddán vnímat jen přes to jídlo a ostatní zakázané požitky. Tento měsíc je také časem trpělivosti, laskavosti k druhým a pomoci potřebným.

A pokud třeba na ulici, v úřadu nebo za volantem potkáte nějakého nervózního nebo přímo naštvaného Turka nebo Turkyni, odpusťte mu. Zvláště v podvečer nebo těsně přes západem slunce, kdy se sluší zasedat s rodinou k plnému stolu, a ne stát hladový jako vlk a žíznivý jak velbloudice někde hodinu v dopravní zácpě. A vůbec, i kdyby vás udeřil slovně či fyzicky, nastavte i druhou tvář, protože to všechno podstupují pro vymazání svých hříchů…

Takhlel to vypadá při hromadných večeřích zvaných iftar, pořádaných různě v ulicích měst.

Vtipná perlička – vzpomínáte na park Gezi na Taksimu, co se stal rozbuškou všech těch stále ještě trvajících tureckých protivládních protestů? Tak právě tam jako vždy stojí stan pro tradiční ramaddánovou hromadnou večeři (konkrétně pro 1500 lidí). Bude určený pro členy vládní strany AKP. Vtipné…

Titul článku: „Ruší líbání půst?“, aneb rozbor všech možných situací, kdy lze porušit půst…

 

PS: nedávno se objevila zpráva, že každý držitel tureckého řidičáku bude muset nově zaplatit poplatek 110 lir, nazvaný „daň z cenného dokumentu“. Jak jednoduché. Nechápu, jaktože se Kalousek nikdy neinspirovat tímto prostým způsobem, jak do státní kasy bezbolestně napumpovat pár miliard… Smáli byste se, kolik je v Turecku podobných „bezpříčinných daní“ (dolaysiz vergi, přeložte ten oficiální název někdo jinak a méně absurdně, prosím), a že se tomu nikdo nediví a všichni cvakají…

Tagged with:
 

4 Responses to Měsíc trpělivosti

  1. thestoryoflucie napsal:

    Zrovna jsem dopsala post na podobné téma a mám konečně čas se mrknout i na Váš blog:) Moc hezké, díky a hezký ramadán. Lucie

  2. filipika napsal:

    Taky děkuju, ve volné chvíli si počtu u Vás. No, tak to tam ve zdraví přežijte s ramaddánem i Ramazzanem:)

  3. Monika napsal:

    Nejíst se ještě tak nějak dá, ale nepít? A v těch vedrech? Nejsou třeba nějaký průzkumy, kolik lidí díky tomuto božímu výmyslu zkolabuje na dehydrataci?:)

    • filipika napsal:

      Určitě nějaká statistika je, každoročně se na toto téma objeví články v novinách, asi až ke konci ramaddánu. Ale také jsem viděla, že kterási islámská autorita vydala „šokující“ fatvu, že voda se nemusí počítat do půstu, takže se může pít. No to je průlom, říkám si! WOW.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *