Hádejte, co se stalo těsně po pořízení této fotky?

Hádáte správně – jelikož se tento výjev nacházel v Turecku (konkrétně na nejrušnější izmirské pěší třídě), zvedl ten pán vpravo, co má ruce v kádi s těstem, hlavu, usmál se na mne, a řekl kolegovi smažiči vlevo, aby mi na polystyrénový podnosek přednostně nandal to sladké tajemství zvané lokma.

Moje focení mne tak zase jednou přivedlo do zajímavé situace – za odcvaknutí tří fotek a neomylný výzor cizinky jsem byla odměněna sladkostmi, na které domorodci čekali v padesátimetrové frontě (vlevo). Já o sladkosti, které se rozdávaly zdarma, nestála, oni ano – ale cizinka měla holt přednost. Skoro omluvně jsem ocasem (turecky se řada čekajících lidí i ocas označují stejným slovem kuyruk) proběhla a raději se ztratila z dohledu.

Nevím, co by následovalo v Česku, možná nějaký vlažný pohled na zvědavou žirafu, co chudákům pracantům strká foťák skoro až pod ruce, a pak už nic.

A to je to kouzlo Orientu. Pohostinnost, srdečnost a také obzvláštní náklonnost k návštěvníkům, snaha udělat na ně co nejlepší dojem.

Ale jak říká moje nejstarší švagrová Aysun, nejsou samozřejmě ani v Turecku všichni svatí. „Já bych naše lidi rozdělila na dvě skupiny,“ vysvětlila mi nedávno v souvislosti s tímto zážitkem. „Jedna se snaží turistům co nejvíc vycházet vstříc a dělat na ně dobrý dojem, ta druhá se snaží je co nejvíc přelstít a okrást.“

Taky jsem si všimla, i s druhou sortou už jsem se za těch pár let v Turecku seznámila, vždycky šlo ale o drobnosti a spíš jen o princip. Naštěstí potkávám spíš poctivé lidi.

 

A teď k tématu tohoto článku:)

Lokma, to je něco jako naše lívance, v tomto případě kulatý bochníček sladkého těsta s otvorem uprostřed, rychle osmažený v horkém oleji. Jak vidíte na fotce dole, existují ale i různé tvary a varianty, kulaté, s dírkou, žlábkované. Jejich název v turečtině znamená sousto – takže něco jako jednohubka. Nedivím se, jí se to samo. Prodávají se v pouličních stáncích i v mnohých cukrárnách. Nejlépe samozřejmě chutnají čerstvé a teplé. I když se podobným nezdravým lákadlům vyhýbám, musím od zmíněného zážitku v centru Izmiru uznat, že je to dobrota.

I neznalí cizinci jako já nebo vy tím pádem rychle pochopí, že je dobré si tu frontu na dobrotu zdarma vystát. Například naši přátelé a milovníci sladkého z Kanady, kteří tehdy zrovna pobývali v Izmiru, se vždycky nadšeně svolávali kapesním telefonem (doslovný překlad tureckého označení mobilu), jakmile takovýto pouliční stánek na lívance někde zahlédli. A že to v Turecku není zase takový problém.

Lokma totiž běžně bývá v hlavní roli muslimské tradice, kterou z nedostatku znalostí nedokážu odborně pojmenovat, přezdívám jí ale „pohostinnost až za hrob, alias jezte a přimluvte se za mne.“ Rodiny zemřelých si často zjednávají stánek s lokmou, jako s tradiční a nejjistější pochutinou, která potěší každého. Smažiči lokmy, v jednotném čísle lokmadži (lokmaci), se dokážou rozložit kdekoli na ulici, většinou přímo v místech, kde nebožtík bydlel a kudy denně chodil. Sladký dezert se pak vyrábí a rozdává zadarmo jeho sousedům a všem ostatním v jakémkoli množství, dokud nedojde materiál. U stánku vždy bývá nějaká cedulka, na čí počest se sladkost podává, nebo alespoň dvouslovné RUHUNA FATIHA, něco jako naše odpočívej v pokoji, aby bylo jasné, že jde o zádušní záležitost.

Smrtelníci tak mají potěšit své chuťové buňky a v dobrém vzpomenout na mrtvého, případně za něj vyslat i nějaké ty přímluvné modlitby. Už jsem ale s nápisem RUHUNA FATIHA viděla i na ulici postavený klasický 18litrový kanystr s vodou s dávkovačem a zásobou kelímků. Každý podle svého založení a možností…

Jak už jsem předeslala, v tomto směru mi chybí teoretické základy, ale tuším, že tato tradice souvisí s muslimskou potřebou narovnat si při opouštění pozemského života vztahy se všemi, které tam člověk potkal a mnohdy nějak zranil, a poprosit je o pozitivní „kádrový posudek“ před obávaným vážením hříchů. I proto se při muslimském pohřbu ptá imám účastníků, zda se vzdávají svých různých nároků vůči zemřelému, tedy zda mu odpouštějí všechna příkoří, kterých se na nich vědomě i nevědomě dopustil, zda mu na odchodnou dají svá požehnání. Tato tradice se nazývá helalleşme, provádí se slovy Helal olsun!, jež se pronášejí nejen v přítomnosti mrtvého, ale i při loučení před nějakou těžší cestou, nebezpečím nebo dříve při odchodu do bitvy.

No, kdyby opravdu většina lidí dokázala druhému odpustit alespoň hned po jeho skonu, to by bylo něco! V zemi, kde je pomsta stále součástí kultury a života, to asi nebude tak horké, ale i tak to považuji za úžasnou věc a velký krok správným směrem. A ty lívance, to už je naprosto sympatická tradice:)

Ale zpátky do ulic. Do dvou hodin většinou bývá po všem a lokmadžiové už jen vytírají kotle od oleje, takže je dobré neváhat, nebát se, a nechat si naložit.

Jen dodám, že lokma se takto může podávat i na počest nějaké události, z důvodů oslav, otevření nebo zahájení něčeho, nejde jen o pohřební tradici.

Tito pánové z mých fotek to dělají ještě postaru ručně, můžete si ale i pořídit tento fancy stroj, který všechno to šoulání odbyde za vás a vy jen lovíte zlatavé kroužky..

A tady je reportáž jedné izmirské televize o jednom pouličním rozdávání lokmy na počest jednoho zemřelého… chodí si ti, kdo ho znali, i náhodní kolemjdoucí, tetky ze sousedství s velkými mísami, protože mají zrovna hosty.. smaží se tak dlouho, dokud je materiál, a ti, kdo zemřelého znali, by se za jeho blaho na onom světě měli pomodlit..

Tagged with:
 

4 Responses to Lokma, sladký polibek ulice

  1. proctonejde napsal:

    K tomu Helalesme…. matky pokud chteji sve deti k necemu primet a oni se vzpiraji tak pouzivaji toto helalesme k „vydirani“…. benim sutu seni helal etmem…. si to znad prelozis :o)))

    • filipika napsal:

      Zajimave, diky! Netušila jsem, že i malé děti jsou tím vydíratelné:)

      • proctonejde napsal:

        ja bych nerekla, ze zrovna male deti.. spis na ty vetsi to pouzivaji, ktere tomu vyrazu jiz rozumi…. a ja to slysela pouzit na ty jiz prerostle :o))

  2. […] toto byla pocta těm opravdovým obětem ideologického boje ve formě rozdávání lokmy neboli sladkých lívanců…  alespoň třem z nich. Policistovi, zabitému během protestů Ahmetu Küçükdağovi, 15 […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *