Neee! Pro Istanbul ta největší výhra!

O tom, proč Istanbul prohrál s Tokiem souboj o pořadatelství olympiády 2020, už se toho (alespoň v Turecku) napsalo hodně. A asi ani já nedopadnu jinak…

V jednom z minulých příspěvků jsem už zmínila, že turecký premiér hodil tuhle (do jisté míry i osobní prohru) na lidi protestující proti vládě. Jako správný následovník osmanských sultán také poznamenal cosi o tom, že se svět otočil zády k miliardě muslimů /zapomněl při tom na takovou drobnost, že se v té době halasně chystal po boku USA na válku proti muslimům v Sýrii/. Podobně se zachovala i spousta jeho podřízených, například ministr mládeže a sportu, který na Twitteru vyzval protestující, že „teď už se tedy můžete začít radovat.“

Připomínám, že vzletný slogan turecké kandidatury zněl „Bridge Together“. Aha.

Byla v tom tedy jen ta politika a ulice plné slzáku a drzých občanů?

Nikoli. Je to ale jen další ukázka toho, jak se v Turecku přemýšlí. Nevztahuje se to bohužel jen na politické špičky, ale obecně na všechny egoisty a zabedněnce na nějaké vyšší pozici. Místo toho, aby se alespoň někdo z nich chytil za nos, začal hledat příčiny neúspěchu a přemýšlet, co a jak vylepšit, nebo alespoň vypustil nějakou pozitivní myšlenku ohledně budoucnosti, obviní někoho jiného. Klasické. A to jsem ani nikdy nepracovala v žádné turecké firmě – asi bych k tomu měla i spoustu příkladů z praxe.

Stávající bordel v tureckém sportu, prolezlém obrovskými dopingovými skandály (především v královně sportů atletice, ale i jinde, třeba v úpolových sportech, dokonce i v tradičních místních specialitkách a tu a tam i ve sportech míčových), je ovšem i pro méně chápavého gelegáta MOV důvod k opatrnosti, přes všechna ta kouzla a lákadla Istanbulu. Lidská práva vem čert, jak jinak by mohl třeba Peking uspořádat olympiádu, ale odměnit Turky za něco takového olympiádou…

Pěkně za mne důvody neúspěchu shrnula istanbulská expatka Lucia Mrázová v článku „Keď král prehrá olympiádu“, proto se nebudu opakovat.

 

Tohle by si Istanbul nezasloužil

AKP už prostřednictvím megalomana v jejím čele změnila tvářnost a osud Istanbulu a ještě ho změní (podmořský železniční a silniční tunel, stavba 3. mostu přes Bospor, plány na 3. letiště a stavba megalomanské mešity na nejlepší vyhlídce v asijské části), s olympiádou by to ale nabralo ještě větší obrátky. Jen si prohlédněte ty vizualizace. Tato vláda miluje betonování a nedbá na jakékoli protesty, tak alespoň někde se jí zatnul tipec. Některá plánovaná sportoviště by svou bombastičností navždy změnila tvář Bosporu a připravila město o některé jeho osobité památky i část atmosféry. Nepochybuji, že na olympijském projektu výstavby za celkem 19 miliard euro by se našla spousta tučných provizí pro politiky a už tak bohaté developerské a stavbařské firmy by si zase smsly. | FOTOGALERIE istanbulského olympijského projektu

Barbarská neúcta k historii a duchu místa ve jménu modernosti a pokroku zas a znova, ale to už je v Turecku standard. Hlavní olympijský stadion by si trůnil na asijském břehu na místě, kde je dnes krásná historická budova nádraží Haydarpasa, kde končí vlaky z Anatolie. Ano, právě tam je hodně dobrý výhled na nejstarší jádro Istanbulu s palácem a Hagií Sofií. Takový ten, co z vás vytáhne to nezbytné „áááách“. A na to se asi hodně spoléhalo.

A co třeba to módní slovíčko udržitelnost?

Istanbul v blízké budoucnosti čeká nevyhnutná ekologická katastrofa a s olympiádou a vším tím zběsilým megastavěním a gigarozvojem dosud zelených nezastavěných ploch na sever od města, které jsou dnes jedinými zbývajícími plícemi a zdroji vody pro město, by přišla mnohem dřív. Už tak se o jejich zánik brzy postará 3. most a „rozvoj“ kolem jím procházející dálnice, což je bohužel kapitola sama pro sebe.

Drobná pelička – Istanbul nekandidoval poprvé, ale už popáté, a tak nepřekvapí, že v něm jeden olympijský stadion už stojí. Na vyhnálkově daleko uvnitř evropské části. Až na občasné podniky, jako jsou koncerty megahvězd nebo jedno finále Ligy mistrů, se nepoužívá a smutně chátrá uprostřed nevzhledného předměstí. Stavitelé si totiž nevšimli, že v místě dost fouká, a tak v něm bývají dosti nestandardní větrné podmínky, které se nepodařilo změnit ani pozdějšími úpravami. Na fotbal nic moc a atletika? Ta už vůbec. Představte si olympijské hry, kdy by polovina atletických výkonů byla dosažena v neregulérních podmínkách…

 

Spousta lidí si oddechla

Nedivím se, že spousta Turků vítězství Tokia přivítala. Řada z nich dokonce s jízlivým humorem..

Tak třeba: I kdyby premiéru Erdoganovi z ničeho nic narostla šikmá očka jako na obrázku, stejně mu do japonské pokory, pracovitosti a respektu k druhým bude chybět asi deset světelných let…

„Nejsme ti, kdo se od vás budou učit, jak se chovat jako Japonci..“

Nebo jiný komentář: „Atlet-rekordman u nás pracuje jako stavební dělník, aby přežil, a zabije se tam. Když se řekne „atlet“, 90 % lidí si nepředstaví sportovce, ale tílko, součást spodního prádla. Ukáže se, že desítky reprezentantů dopují, dostanou tresty od mezinárodních svazů, ale vina za prohranou olympiádu je pořád na protestujících….“

Mimochodem, v jedné části Turecka by se stavěla hypermoderní sportoviště, a v jiné.. začínají mít regionální politikové problém třeba se smíšeným využitím plaveckých bazénů (naposledy v Trabzonu při otevíráníí nové padesátimetrovky). Brzy se zřejmě bude segregovat, jako už se segreguje spousta (zatím jen nábožensky akcentovaných) základních a středních škol…

 

…a VIDEOperla na konec

Už samotné kandidátské promovideo Istanbulu je bohatým materiálem na dlouhé rozbory. Nevím, jak to vidíte vy, znalejší tureckých reálií, ale pro mne je to zcela typický turecký produkt. Pokaždé, když sleduju nějaké takové video, reklamu na Turecko, otevírací ceremoniál nějaké velké akce a podobně, setkám se s tímtéž v bledě modrém.

Nedostatek nosných myšlenek. Rozplizlost a sklouznutí ke klišé.

A přitom v Turecku mají tolik šikovných a vtipných reklamních a jiných kreativců a lidí, kterým samostatné myšlení ještě nikdo nezakalil. Jenže víte, jak to chodí – do videa, u kterého jde o tolik, mluví až moc lidí, kteří o tom nic nevědí, ale mají páky, aby si to prosadili.

Tak co v tom videu vidíme? Zase většinou pouze to, o co se současní Turci nijak nezasloužili – jen se prostě narodili do kolébky kultur. Ezán a mešity hned na začátku, pak nezbytná istanbulská panoramata, Bospor, racci a rychlý průlet těmi největšími historickými perlami města. Taky tam mladý barman vaří evropskou (proč?) kávu, nechybí tradiční preclíky a jen tak náznakem tam někdo hraje streetball a slečna ve sportovním probíhá historickými ulicemi. Ze sportu zatím jen ten jogging na logo olympiády – a to se v Istanbulu běhá třeba maraton, když už tam nemůžou dát dopující mistryni evropy v atletice nebo dopující olympijskou vítězku… Následuje pohled na Istanbul coby město byznysu, úspěchu, neutuchající výstavby, taky děti se honí v parku před Hagia Sofií (moc jiných parků už tam ale není, nebo se zrovna nějaké kácejí, ehm ehm:)… a jdeme zpátky na pamětihodnosti, nezbytné turistické okouzlení z Velkého bazaru.. je tohle reklama nějaké cestovky, nebo kandidáta, co chce ukázat, jaký má vztah je sportu?!

Aha, pozor, sport – pár záběrů na streetball a triky na kole, jedna volejbalová smeč z reklamního šotu ženské reprezentace, a pak zase líbivé západy slunce, záběry na mešity a jiné památky, noční život..

Šot má poklidné tempo (ve srovnání s tím japonským), ulice jsou v něm poloprázdné, všechno je tak nějak v klídku… typický obrázek Istanbulu! 🙂

Vypadá to tedy, že v Istanbulu se tedy moc nesportuje, ale je tam klídek a můžete si tam dát fajn espresso con panne při západu slunce.

Insideři ovšem najdou i spoustu jiných tweaků „Kluci a holky spolu, hned několikrát. Rovné, kudrnaté, krátké, dlouhé… všechny dámské vlasy jsou volné, bez šátku. Basket hraje černoch. Jako by to video bylo o Los Angeles, a ne o Istanbulu,“ napsal o videu známý a většinou i hodně výstižný komentátor Yilmaz Özdil. „Kde jsou všechny ty ženy se šátky? Stydíte se za ně?“ Premiér si před časem zvyšoval preference líčením, jak jeho ošátkovaná sestra byla utlačována kvůli svému zahalení, nemohla studovat na univerzitě a vkročit do parlamentu. „Tímto videem se od ní ale distancoval. Nebo se za ni stydí? Je hloupé ukazovat ženy v šátku?“ ptá se Yilmaz.

Ať tak nebo tak, video vyznívá jako maturitní práce studenta, který neporozuměl zadání a místo fejetonu napsal úvahu.

OK. Musím přiložit i „alternativní“ video, ukazující olympijského kandidáta v pravém světle:

Nevím, v jakém pořadí je lepší sledovat kandidátská videa Tokia a Istanbulu. Ale nakonec je to asi jedno, Japonci prostě nepáchají žádné harakiri a slabou tureckou konkurenci torpédují jak americké křižníky u Pearl Harboru. Zaměřují se totiž na diváky, atmosféru, fandovství, srdíčko, budoucí generace a hlavně na SPORT.

http://youtu.be/8_YYA8Ykf6g

Tagged with:
 

One Response to Olympijské fiasko?

  1. Petra napsal:

    „Šot má poklidné tempo (ve srovnání s tím japonským), ulice jsou v něm poloprázdné, všechno je tak nějak v klídku… typický obrázek Istanbulu!“ Přesně to mě napadlo, když jsem se na video dívala. UGH!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *