U nás jezdí v listopadu Martin na bílém koni, v Izmiru Atatürk…

…aneb foto z právě skončené projekce Tatíčkovy fotky na plátno plovoucí po zálivu a setkání před zítřejším 75. výročím jeho úmrtí.

Zase jeden milník v uctívání Atatürka překonán. Jak vynalézavé. Jak se tu říká, Izmir je vždycky svůj. Věru už není příliš (velko)měst kromě tradičně kemalistického Izmiru se samosprávou ovládanou opoziční CHP, kde by něco takového bylo možné… Heslem doby je spíš sundávání portrétů a bust Mustafy Kemala jak z různých oficiálních míst po celé zemy, tak z publikací a učebnic a především postupné rušení a ničení jeho odkazu.

I proto takové izmirské snahy a nadšení. Ať se tlačí sebevíc, někteří to tady ještě nezvdávají…

Mimochodem, když jsem u tohoto nekonečného tématu (omlouvám se za neustálou politiku), ještě pár statistik:

Podle nového průzkumu publikovaného v opozičním deníku Sözcü, už 80 % Turků tvrdí, že jsou „konzervativní“, 65 % tvrdí, že se zahaluje, 42 % se zahaluje kvůli nátlaku rodiny. Pro 76 % dotázaných neexistuje nic jako „problém se šátky“, 74 % nechce mít za souseda někoho, kdo pije alkohol. Podle 65 % v zemi existuje polarizace názorů.

No to ano!

Tak co, kolik let dáváte Turecku, než se změní v další Írán?

 

Poslankyně opoziční CHP má na tomto nedávném snímku na židli pověšeno prohlášení, že z Turecka žádný Írán nebude, ale nevidím to tak jasně. To by se nejprve musela dostat k moci, což se nějak zadrhává….

 

Tagged with:
 

One Response to Izmir na nohou, Atatürk na koni

  1. Petra napsal:

    Jen jestli ty statistiky nejsou trochu poupravované.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *