…tím izolovanější jsme a tím méně si rozumíme.

„Když se sejdou lidé,“ tak začíná jedna krásná píseň Hradišťanu, která pak pokračuje „kéž naladí a začnou hrát“…. Nu nevím, tak to asi bývalo dřív – dneska bych větu „Když se sejdou lidé“ s jistotou doplnila, že „se v jejich blízkosti významně zvýší úroveň zdraví škodlivého elektrosmogu…“ :(( Vnímáme to vůbec?!

Tragédie naší doby.

Nebo vám podobná zátiší jako na této fotce, objevující se posledních deset let v našich domovech, nepřijdou divná?

Víte, že přitom ty nejdokonalejší nástroje ke komunikaci a dorozumění na jakoukoli vzdálenost stále nosíme v našem těle? Jen s nástupem moderní doby trochu zakrněly. Myslím, že je nejvyššií čas je zase probudit a trénovat. S koncem duchovního roku, který právě prožíváme, je to jeden z velkých úkolů, který sama sobě ukládám do budoucna…

 

PS:

„Ale nechme stranou zájmy. Hlavně se nezdá, že problémy, které lidi skutečně trápí, může vyřešit technologický pokrok. Nový model mobilního telefonu, úspornější automatická pračka, rychlejší auto jsou jistě fajn věci, ale, upřímně řečeno, šťastnějšími nás asi neučiní. Málokoho tíží, že je teď nemá. To až reklama nás musí přesvědčit, že je chceme, ba „nutně potřebujeme“…

Zamyšlení o tom, jak by se mělo změnit naše vzdělávání, dále na tomto blogu

 

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *