….aneb když se do práce míchá vášeň..

Alespoň tak si představuji duševní pochody Ferhata, majitele jednoho z mnoha pojízdných bufetů, které krmí Izmiřany těch profesí, při nichž je problém si dojít i pár stovek metrů do nějaké jídelny. Můžou to být nesčetní výběrčí parkovného, kteří se nehnou ze svého úseku dané ulice, jsou to třeba i rybáři ve větrných přístavech, kteří si žijí ve své vlastní komunitě. A je i spousta dalších, které krmí tyhle laciné pojízdné rybárny nebo přípravny masových knedlíčků a dušených jatýrek (nevím, jak stručněji česky opsat jasné turecké pojmy köfteci a çiğerci).

Musíte uznat, že tenhle VW klenot zachycený v zadních uličkách izmirské čtvrti Karşıyaka, který by pasoval i do muzea automobilismu, je nepřehlédnutelný. Hlavně ten megakomín!

Stačí jen rozpálit sporák nebo gril uvnitř, protřepat kečupy a majonézy, uvařit konev čaje, ven vyskládat pár plastikových stolečků s taburetky a jsme ready. Nebo se dá servírovat i bez židliček, jen tak na stojáka. Jak jednoduché!

Ta červená a zelená jsou barvy fotbalového týmu Karsiyaky, který má tisícovky fanatickýh a skalních příznivců, ostatně jako nejméně každý druhý tým v Turecku.

Rozhodně obdivuji Ferhatův smysl pro detaily:)

Hygienické povolení? Nevím, nevím! Občas to voní i lákavě, ale cizincům a méně otrlým osobám bych ale rozhodně nedoporučovala ochutnat…

 

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *