Jeden izmirský web právě píše, že má pro své čtenáře velmi potěšující zprávu. Co že to je?

Neboli konečně návrat k normálu, mandarinky a pouliční zvěř už nebudou namrzlí. I taky všechny ty statisícovky obyvatel zdejších přímotop-powered bytů se o něco víc zahřejí… Když už nic jiného, alespoň to počasí v Turecku vždycky nakonec potěší… (mimochodem, dnes bylo nejtepleji v Bodrumu, celých 8 stupňů, jinak tradičně Kayseri-16 °C, Kars-14 °C, Bolu -14 °C… do těchto malebných destinací asi jen v létě!)

No jo.. vánoční trhy a akce po celé Evropě jsou fajn, ale kdo by čekal, že na pár dnů bude mít nejlepší vánoční atmosféru Istanbul a přilehlé okolí s cca 30 cm nového sněhu a 24hodinovým sněžením. Až se muselo i utkání Ligy mistrů Galatasaray-Juventus hrát kvůli průtrži mračen nadvakrát. Jakou paseku to nadělalo třeba v dopravě… by vám mohl vyprávět například můj manžel, který měl štěstí, že jeho let Berlín-Istanbul nebyl zrušen, ale jen pořádně zpožděn a odložen. V ten den strávil nejvíc času čekáním v letadle v různých frontách – ve vzduchu na přistání, na zemi na odmražení, na odlet… kdo říkal, že cestování je fajn?

Galerie ze sněhem zasypaného Turecka je TADY, romanticky bílý Istanbul ZDE.

Jinak s tou vánoční atmosférou v Turecku už to nebude tak zlé, budete-li tolerovat, že místní furt mluví jen o jakýchsi novoročních oslavách. I když nemáte čas zajet si ve velkých městech do speciálních obchodů s vánočními (tedy, pardon, novoročními) ozdobami a umělými stromečky, které se vyskytují ve všech velkých bazarech, zachrání vás i nabídka supermarketů. Třeba v tom našem nejbližším konečně minulý týden přišli s ozdobami a řetězy čínské provenience (některé ozdoby obsahují klasického Santu, někteřé třeba i hvězdu a půlměsíc), takže jsem nebyla odkázána jen na poněkud dražší nabídku prodejen Tchibo.

Výsledkem je řetězománie v našem izmirském obýváku. Snad ještě všechny neopadaly z podhledů a futer, protože výběr přichytávacího materiálu v papírnictvích je ještě stále poněkud slabý. A to nemluvím o takové zásadní věci jako jsou vánoční háčky, bez kterých se věšení baněk a baniček poněkud komplikuje. Obchody s potřebami pro tvořílky, kde by měli něco jako šperkařský drátek, nenajdete, a v želežářských obchůdcích vedou jen pořádné DRÁTY.

Pozitivní je ale rozhodně to, že při větší dávce snahy a improvizace se i v Turecku dá navodit určitá vánoční atmosféra (v přestávkách mezi ezány) a šikovná hospodyňka připraví, napeče i navaří téměř klasické české Vánoce. Více o tom na tomto dalším povedeném česko-tureckém blogu!

Dokonce, jak jsem se tam dozvěděla, seženete už předem připravenou směs koření na tradiční vánoční perníčky. Tleskám, vyzkouším o Velikonocích:)

Máte-li štěstí a nějaký hodně, ale hodně velký supermarket po ruce, dá se prý občas sehnat i kapr. Wow.

Bohužel, vůně smrkového chvojí a opravdového vánočního stromečku je tu stále ještě nedostatkovým zbožím, pro které si prostě musíte přijet domů.

Pokud se atmosféra nedaří, lze se v centrech velkoměst stále alespoň uchýlit do poboček amerických firem, jako je třeba Starbucks, kde se s chvojím, světýlky a vánočními americkými songy určitě setkáte. Občas to potěší srdce cizincovo!

Existuje něco jako povánoční výprodej vánočních dekorací? Musím se vybavit na příští kolo předvánočního času tráveného v Turecku. Úplně. Dokonale.

Nedá se, nezbývá než myslet maličko dopředu.

 

…ale jinak jsem moc ráda, že všechno to předvánoční chystání a těšení můžu opět prožívat DOMA…

 

PS: Prosincové vydání pánského luxusního časopisu GQ mi manžel koupil díky této obálce. Chválím!

Nu, zajímavé nahlédnutí do pánské obdoby všech těch Elle, Cosmopolitanů a Marianne. I zazobaní muži tedy mají své marnivé dny a potřeby halit se do módních výstřelků nebo naopak časem ověřených klasik, nejnovějších technologií, drahých náramkových hodinek a luxusních automobilů. A mezi tím občas i najít něco ke čtení a především k dívání… V článku věnovanému různým zajímavým vánočním a předvánočním zvyklostem různě po světě píše, že v České republice existuje podle tradice NUTNOST nezasednout ke štědrovečerní večeři sám, ale nejméně v páru, jinak hrozí smrt. Nevím. Nějaká posunutá interpretace tradice sudého počtu účastníků nebo toho, že by se měla sejít celá rodina?

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *