Basket!

Už si nemyslím, že je to ten nejvhodnější sport pro mne a asi bych se k jeho mentalitě, která se velmi vzdaluje od chování jemné ženy, matky, ochranitelky a udržovatelky domova, aktivně nevrátila. I z obavy o své zdraví, vždyť kvůli basketu už jsem se docela důvěrně seznámila s českým zdravotnictvím a můžu být ráda, že si můžu bezbolestně zaběhat.

Momentálně je to jako relaxace a čištění hlavy s dávnými kamarádkami jednou týdně báječná věc. Tuto zimu už jsem tuhle terapii stihla čtyřikrát a pokaždé to pokládám za malý zázrak, protože v Izmiru mi nic takového nehrozí a i tady u nás je jediný další sport, který momentálně můžu dělat, chození do kopců s dvanáctikilovým dítětem na hřbetě… což je pro nás bez kondice opravdu vydatné kardio.

Dalším zázrakem je, že mne u toho i někdo vyfotil! Dlouhá léta jsem týmovou i klubovou fotografkou bývala já a víte, jak to chodí – kovářova kobyla nemá skoro ani jeden doklad své sportovní minulosti…

Jak mi to jde, vidíte na fotce – ani výrazná výšková převaha mi proti protihráčkám, jež TRÉNUJÍ, často nepomáhá…. 🙂

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *