Přes všechny ty olympiády a povyky a skandály všude kolem mi nejde z hlavy úplně jiný obrázek z minulého týdne…

Otec nese tělo svého mrtvého tříletého syna do města na pitvu poté, co chlapeček dostal v odlehlé, sněhem zasypané horské vesnici ve východoturecké provincii Van, horečku a záchvaty kašle a nemoci za několik dní podlehl. Rodina i příbuzní ve městě několikrát volali 112, ambulanci, četníky, kohokoli, kdo by se mohl dostat s pomocí do téměř odříznuté vísky. Setkali se ale jen s nezájmem a na lince první pomoci jim zřejmě ani neuvěřili, že nejde o falešný poplach…

To vše v 21. století v zemi, kde se otevírá jedna soukromá nemocnice za druhou a kde se pyšně prohlašuje, jak je zdravotní péče stále více a více dostupná všem.

Jenže stále platí, že jak kde a jak kdo…

Ale pryč s tou omáčkou. Co tomu muži letělo hlavou? Jak se mohl cítit? Jak mohl unést toto nejtěžší břemeno svého života?

Už jen představit si sebe sama v podobné situaci… je děsivé…

Tagged with:
 

2 Responses to Nejtěžší břemeno

  1. Káťa napsal:

    ..to je těžká fotka…nedovedu si představit, že bych měla sílu, tuhle cestu poslední společnou jít…ani že bych chtěla, v tom krutým světě dole, své dítě nechat…radši bych ho nechala v horách…myslím si i tak, že smysluplnější život je tam nahoře, byt tam nejsou ty nemocnice a spol….moc zajímavý a krásný blog, jsem ráda, že jsem objevila:)Káťa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *