Člověk by si řekl, že po tolika letech (šesti) už se mi mezi českou a tureckou realitou přepíná úplně jednoduše. Přesto jsem měla problém se po dvou měsících zase s Izmirem smířit.

Pohled na centrální část Smyrny ze vzlétající linky Izmir-Vídeň….někde mírně pod středem této fotky bydlíme…

Nebo spíš s Tureckem jako takovým.

A přitom jsem skoro ani nevystrčila nos ze svého pohodlného hnízda a dokonce jsem si ani nestačila přečíst o nejnovějších skandálech v této zemi nevídaných možností a překvapení. Něco prostě (a já vím co) tady visí ve vzduchu a ježí mi to více či méně srst. Někteří Češi (nebo spíše Češky, protože našince, který by se sem přestěhoval za partnerkou, jsem ještě nepotkala), to znají jako „alergii na Turecko“, což je fenomén, který čas od času postihne každého (vlastně každou). A jistě se to netýká pouze této země. Jednoho dne prostě padne poslední kapka do džbánu trpělivosti a vy zatoužíte být zase někde, kde je to „normální“ neboli po našem.

Nebo kde aspoň není takový smrad jako v centru kdysi tak vznešené Smyrny, když nedaleká továrna na olivové produkty začne vařit! Zlatý zimní dým z naší dědiny!

Spouštěčem této alergie může ale být i jediný pohled na nějakou typickou zdejší fíčuru a už to jede:)

Grepovníky s nádhernými zralými plody naštěstí vůbec za nic nemůžou. Ty tady prostě jen roky rostou v centru města….

Já jsem navíc hned druhý den momentálního pobytu dostala „čumákovku“ od tureckých úřadů, které mi v SMS zprávě sdělily, že můj nový (v ČR zakoupený) a tureckou simkartu užívající telefon nebyl dosud v Turecku registrován a že je tak nutno do týdne učinit, jinak přijde o přístup do turecké sítě. Pro mne i po šesti letech novinka. Když jsem se dozvěděla, že tento úkon stojí minimálně 120 lir neboli 1200 Kč (100 za registraci na příslušném úřadě a 20 za registraci u operátora), přešla mne z mého nového dual sim telefonu – tedy z toho, že mám konečně českou i tureckou simkartu v jednom přístroji a nemusím už používat dva mobily – téměř veškerá radost.

Týden to bude zítra a já stále přemýšlím, jestli nezapnu svoji předpotopní tureckou nokii a nevrátím se ke dvěma telefonům. Asi zapnu. Ne že bychom neměli zbytečných 120 lir, ale příčí se mi platit výpalné tureckému státu jen proto, že jsem si dovolila koupit něco v zahraničí levněji a přivézt to sem. Jinak totiž tuto „daň“ nedokážu chápat. Kromě toho stál můj hloupý a tlačítkový (alelujáá!!) telefon 2000 Kč, takže tahle investice je pro něj víc než luxus.

Hm.. tuším, že časem stejně sklopím uši a zaplatím, ale teď mám chuť ke vzdoru.

Nebo se tomu také říká alergie

Jak bylo dobře, moci tak třeba jako ten grepovník zbytečně nepřemýšlet a prostě jenom BÝT… mám se ještě co učit.

 

PS: Minulý týden bylo v Izmiru spatřeno něco výrazně exotického. Zřejmě nějaký Holanďan, který jel na kole někam do práce. Tedy žádný poslíček, rozvažeč nebo doručovatel, kterým je tady v Izmiru kolo nebo ještě lépe skútr vyhražen, nýbrž muž s vlajícími delšími prošedivělými vlady, na zdejší poměry podezřele optimistickým výrazem, neobvykle evropsky elegantním oděním a koženou taškou přes rameno. I když mne ten obraz velmi potěšil, musela jsem přemýšlet, zda dotyčný ve zdraví dorazí ke svému cíli, protože tady se nikdo s nikým na silnicích příliš nepáře a mezi auta se odvažují jen hardcore (ale amatérští) cyklisti s barevnými dresy polepenými reklamami.. Nu, snad mu to vydrží, chtěla bych ho zase ěkdy vidět… 🙂

 

Tagged with:
 

One Response to Tuze tuze

  1. Petra napsal:

    Taky dual SIM systém, taky? 🙂 Koupila jsem si telefon na dvě SIM karty ze stejného důvodu, a když mi v Turecku oznámili, že jim musím zaplatit za používání českého telefonu v Turecku, řekla jsem jim, ať si trhnou nohou a tureckou SIM jsem zahodila. Ne, zlodějům už nedám dobrovolně ani halíř. Hambáři jsou to!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *