Návštěva kterékoli volejbalové haly Žirafu vždycky potěší.

Dokonce se dá říci, že mi to pořádně poleští ego, někdy docela unavené ze všech těch nedostatečných prostor pro nohy v dopravních prostředcích, nízkých pracovních ploch v kuchyni, hrbení se nad žehlicím prknem, příliš krátkých držáků smetáků a další domácí mechanizace a PŘEDEVŠÍM absence odpovídajících velikostí oblečení a obuvi v obchodech.

Zato v hale, to je jiná. Pohodlné sportovní modely velikosti XXL jsou tam preferovaným typem oblečení. Vysocí jsou tam navíc skoro všichni, a kdo není, tiše závidí a obdivuje:) To se týká především tureckých volejbalových děvčat a žen, kterým většinou centimetry chybí. I proto to leštění. Zvlášť když si nasadím svou oblíbenou teplákovou soupravu, uzmutou manželovi v jisté fázi jeho trenérské kariéry, a s ní i výraz světové hvězdy. To pak nezasvěcené okolí přemýšlí, kde asi hraju, a jestli by to s touhle Žirafou nestálo za nějakou tu selfie. S tímto mimikrem také můžete v halách bez obav vstupovat do koridorů pro tisk nebo VIP osoby i bez visačky, protože policisté a členové ostrahy vás automaticky považují za širší součást dění.

Zvláště milé to bylo o tomto víkendu, kdy se v „naší“ izmirské hale hrálo Final Four tureckého poháru mužů i žen. Jistě chápete, co to bylo za událost! Na ty čtyři dny musel výškový průměr obyvatelek Izmiru docela výrazně poskočit, protože přijelo tolik supervysokých bab (a megavysokých chlapů, samozřejmě).

Krásný pocit.

Existujeme!

 

To be continued:)

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *