Ženy jsou známy tím, že v hlavách nosí spoustu zbytečností včetně životních dat spousty svých příbuzných, přátel, jejich dětí a známých, a pak s tím obtěžují své mužské okolí. Nejsem výjimkou. Co se týče Turků, zatím si pamatuji data narození jen u tří z nich. Tím prvním je Mustafa Kemal, druhým můj manžel a třetím – Kenan İmirzalıoğlu.

Jeden z posledních záběrů nevesele končícího posledního dílu 2. série seriálu Karadayi.

Pamatuje se to jednoduše – první se narodil 19., druhý 17. a třetí 18.

Poslední jmenovaný kromě toho patří spolu se mnou a Jaromírem Jágrem i do množiny těch nemnoha šťastlivců, kteří – imho – s přibývajícími léty vypadají a doufám i myslí stále lépe a lépe, ehm:)).

Proč tedy neprozradit, že je mu právě dnes (už!) čtyřicet.

Všechno nejlepší!

Nice yıllara!

Už od časů seriálu Ezel je tento pán mým nejoblíbenějším tureckým hercem a nejsem v tom samozřejmě sama. Už jen tím, že je jedním ze dvou nebo tří lidí, určujících v Turecku módu pánských sestřihů vlasů, by mělo být jasné, jakou ligu kope. Prostě špičkový domácí i vývozní artikl a reklamní materiál. Jen škoda, že se ještě nedostal do nějakého zahraničního projektu, i když nabídky prý byly i z Hollywoodu, což je pro bývalého modela, který v půlce devadesátých let prošlapával svým mladším kolegům a kolegyním cestičku z modelingu do filmové branže, jistě příjemným uznáním.

Kromě svého atraktivního vizuálu má ovšem i nesporné osobnostní kvality, díky nimž je přijímán a uznáván napříč tureckou společností, a to i mezi pánskými diváky, kteří jinak všechny ty hezouny, jimiž se to v tureckých televizích jen hemží, zrovna příliš nemusejí. Vzor jako vyšitý, a že je takových potřeba!

Kromě přítelkyně, manželky a dětí má asi všechno a nejen v istanbulské centrální čtvrti Cihangir, kde bydlí, se už pomalu stává realitním magnátem. Pravda, tak před rokem by ho jistě ani ve snu nenapadlo, že teď bude jednou z mnoha tureckých celebrit obviněných v rámci velkého soudního procesu z přechovávání a distribuce drog (v jeho případě se mluví o marihuaně a marihuanových dýcháncích v jeho bytě) a bude mu hrozit 6 až 17 let vězení. Au. Druhé stání je naplánováno na 21. srpna a i když jsou turecké soudy opravdu tryskové, je možné, že se to celé protáhne ještě na pár let.

Oslava Kenanových narozenin většinou bývá i začátkem jeho dovolené. Tentokrát bude zaslouženě odpočívat po druhé sezóně seriálu Karadayi, o níž vám toho narozdíl od té první moc neřeknu, protože jsem ji asi v první třetině přestala sledovat. Ne, že by to bylo tak špatné, naopak, i tak jsem viděla dost hezkých scén i hereckých výkonů a seriál byl i tentokrát dlouhodobým ratingovým vítězem – jenže turecká i jiná realita je pro mne natolik šťavnatá, že se nepotřebuji stresovat ještě něčím vymyšleným.

A že v tureckých seriálech to jinak než špatně nedopadá! Člověk přeje hlavním hrdinům svatbu a celkový happyend, jenže padouchové, jak jinak, něco za pět minut svatba zosnovají, a místo šťastného manžela bude z hlavního hrdiny ve 3. sérii konečně ten dlouho očekávaný mafián a vrah. Pusťte mi raději Krtečka, případně İşler Güçler!

 

I tak ale nevím, jestli mi to za tu ztrátu času stojí, protože se zdá, že ten – potvora – v každý můj volný večer běží asi tak třikrát rychleji, než by měl, a to nepočítám zrychlování rotace této planety…

Ale vážně – někdo už se i zamýšlel nad tím, proč se Turci necítí tak šťastně jako jiné národy. Kromě haldy objektivních problémů ve všedním i veřejném životě je to prý i tím, že si tento národ těsně před usnutím tak rád pouští do hlavy dramata, dojáky a krváky (alias své oblíbené seriály), protože se rád dojímá. Narozdíl třeba od Italů, kteří prý relaxují u komedií…

Mno… obávám se, že televize není zrovna tím, co by si člověk měl pouštět, a už vůbec ne do hlavy a už vůbec ne před usnutím, ale pojďme dál:

Imirzalioglu navíc štáb docela dlouho napínal svými výroky o tom, že při stávající stopáži tureckých seriálů (nejdou pod dvě hodiny a v televizi tak zaberou celý večer od půl deváté do jedenácti) už ho v seriálu nikdo neuvidí. Pak se ale nechal přemluvit k pokračování ve třetí sérii, což je podle mne chyba – o nové zápletky sice nebude nouze, ale někdy to scénáristky s těmi kombinacemi a zamotáváním zápletky tak přehánějí, že si toho všimne i průměrný divák, pokud neusne v reklamní pauze…

Občas tempo skutečně upadalo, a tak bylo třeba jej probrat, takže ani mně neuniklo, že se v 72. díle seriálu objevily úžasně odvážné „erotické“ scény, to když se hlavní představitel asi na 5 sekund odhalil do půl těla a zase dlouze na detail líbal hlavní představitelku. Uffff! Vzhledem k tomu, že je to vdaná paní, z toho byl velké pohoršení a znechucení konzervativní části turecké společnosti i škodolibé narážky na Halita Ergençe typu „Tohle by Sülejman neměl vidět“. Nu, vezmu-li v potaz, že seriál půjde v celé Arábii, tak se Turci v roce 2014 opravdu odvázali:)

 

Podstatné jsou ale ty narozeniny jednoho z lidí, kteří dělají život v Turecku nejen pro mne o něco snesitelnějším.

I když jsem ještě neviděla horu Ararat, černomořské hvozdy a hory, barvy lesů kolem Abantu, pamětihodnosti východních částí Turecka ani jezero Van, neochutnala tisíce zatím neobjevených lahůdek, neslyšela stovky dosud neznámých nádherných melodií a nezažila spoustu pestrých tradic i těch nepřenosných situací, které vás můžou potkat jen tady, tuším, že tenhle člověk pro mne bude i tak vždycky patřit na první příčky nabité hitparády důvodů, proč tuhle zemi ještě pořád milovat.

 

PS: z jednoho fanouškovského (nebo spíše fanynkovského) webu:))

 

 

Tagged with:
 

One Response to Vše nejlepší, Kenan Bey

  1. […] k tomuto tvůrci jsem se dostala prostřednictvím svého oblíbeného tureckého herce, který prý rád odpočívá u jazzu a tohle je jeho srdcovka. Už i […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *