Touhle dobou to tam věru láká k ulehnutí. Nebo nejdřív k šipce a pak až leháro grande? Javorníky! Hlavou na Moravě, nohama v Uhrách, jak vysvětluje nedaleký hraniční kámen z l. p. 1906, který chce ovšem zůstat v anonymitě. Ten kdyby mohl vyprávět!

Kde že Uhry jsou! Ulehla bych na bok, podepřela se loktem a všechny ty dobré i horší příběhy poslouchala tu se sladkou borůvkou, tu s čučoriedkou na jazyku podle toho, jak by to zrovna geograficky vycházelo…

Bylo by mi ještě modřeji než tuto sobotu.

Jistě chápete, že většina borůvek ze snímku se skromně skrývá pod listy. Možná také chápou, že je lepší na sebe příliš neupozorňovat. Rázem by totiž mohla zavládnout míruplná radostná chvíle, která se do dnešního světa skoro ani nehodí.

Pořád ještě nepochopím, jaktože v jedněch borůvkách může být mír a klid a pak o něco dál v úplně stejných borůvkách zase válka…

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *