Nejdřív přijel papež, pak Putin… a pak já. Jaká to krásná posloupnost! Taky jsem zvědavá na prezidentský palác, ale nikdo mne tam asi nepustí.

Takže zůstávám v jedné z obyčejných ankarských čtvrtí, kde jsou lidé rádi, že jsou rádi.

Stejně nevím, jestli bych celou tu nádheru vlastně chtěla vidět. Mám pocit, že každý pohled na nové turecké prezidentské sídlo by mne jako vcelku spořivého člověka pořádně zabolel. Před pár dny totiž architekti, podílející se na jeho stavbě přiznali, že palác se vším všudy nestál 14 miliard Kč, ale vlastně 55 (!!!!), jeho rozloha není 300, ale 450 000 metrů čtverečních a nemá 1000, ale vlastně 2000 pokojů. A hned vedle se staví ještě jedno jeho menší pokračování.

Jen vnitřní vybavení je sbírkou snad všeho nejdražšího, co se vůbec dalo pořídit. Když i každý z asi  280 stromů do vnitřního atria byl dovezen až z Německa a stál v přepočtu asi 85 tisíc… tak celkem 63 výtahů vyšlo na 170 milionů, zlatem lemované poháry á 10 000 Kč, speciálně tkaný koberec, metr za 100 Euro, celkem 11 milionů, jedno křeslo do tisícovky pokojů za 700 000 Kč…. Počítím, že je tam i protiatomový kryt, protichemická laboratoř, no a dílna na tisk peněz by se taky hodila, i když jejich získávání z kapes občanů taky není tak složité.

No, je čas zavřít noviny, ten velmi silný stresový faktor. Dnes aspoň dcerce ukážeme metro.

V Ankaře bývá pořádná kosa, říkala jsem si před odjezdem při balení oděvů a měla pocit, že těch pár teplejších věcí bude stačit. Mně rozhodně ne! Příště si určitě vezmu alespoň troje pořádně tlusté podkolenky, tlustou mikinu navíc, teplé tepláky (kdyby nějaké slušivé ovšem někdy byly v mé velikosti) a tu zimní bundu si také vezmu, i když je mi v ní v Izmiru opravdu horko…. a navrhu nějaké dotace na zateplování tamních budov, které to opravdu potřebují.. a taky si nezapomenu kabel ke svému počítači, abych mohla občas i blogovat.

Vždycky je co zlepšovat:)

 

PS: Třeba tohle už nemá chybu. Poslední vynález nechvalně proslulých svérázných ankarských architektů – chodník dekorovaný pásy pro zrakově postižené…

 

Tagged with:
 

2 Responses to Opět v Ankaře

  1. Mirka napsal:

    Ahoj,
    na tvoj blok som natrafila náhodou pred pár rokmi, keď som prvý a vyzerá to, že nie posledný krát podľahla tureckému seriálu… 🙂
    Ezel ma proste dostal….
    Páčia sa mi tvoje príspevky a prostredníctvom nich mám pocit, že som zas o niečo múdrejšia o živote krajiny, ktorá je pre mňa neznáma.
    Takže teším sa na tvoj ďalší príspevok.

    Krásny deň M.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *