…a člověk by se hned nořil do bílého snění, místy až – není možná! – i do spirituálně-kontemplativní nálady.
K čemu jinému přece ty dlouhé studené noci vybízejí, když ne ke stažení do sebe, do svého nitra. Zvlášť v tak magickou dobu, kdy sice příroda spí, ale duch země ožívá a nejedna brána se otevírá, a to po celých třináct nocí od Štědrého dne až po Tři krále…
Jenže pak – BUCH! – to slyšíte:
„Tak to musím odmrazit lednicu, i kdybych měla zdechnout!“
Nebo:
„A v Kauflandu mají máslo za 28!“
Případně:
„Neuděláme těh kuliček dvě dávky? A kapry dva, nebo tři?“ (to bylo ještě před Vánoci)
.
A takhle nějak to funguje celý ten vánoční čas, neřkuli celý život, že? Neustálý souboj hmoty a ducha, přičemž je ovšem potřeba, aby obojí bylo minimálně v rovnováze.
.
Takže co popřát k tomu novému roku?
Nechť ho pokorně uneseme, bude-li pro nás nelehký, ať v něm vždycky najdeme mnoho důvodů k radosti a hlavně – ať nezapomeneme na Světlo.
.
.
.
PS: Pokud vám pouhé materiálno ani zavádějící církevní pojetí Vánoc nestačí, doporučuji i vám na příští advent knížku Vánoční zpěv andělů, která mi i přes nápor našich klasických konzumních Vánoc přinesla opravdu hezké zážitky v duchu původního smyslu těchto nádherných svátků.
Právě čtu
