Život je vlastně jen taková horská dráha v lunaparku iluzí a čím dřív to začneme vnímat s klidem a pochopením, tím lépe. Způsobů, jak získat kýženou trpělivost a nadhled, je spousta – a dá se na to jít hrou a v útlém věku:)

To už mluvím o starobylé indické deskové hře Líla, jež se už asi tak dvě tisícovky let používá spíš k sebepoznání než jako prostá kratochvíle. Její geniální princip a přímo diagnostické možnosti jsou obdivuhodné. Z Líly pak vychází i spousta her pro děti, jako jsou třeba známé Žebříky a hadi. Šípy jsou tam vyměněny za žebříky, hadi zůstávají.

Zase je to tak jednoduché. Stačí hrací plán a kostka a pohled do nepříjemně přesného zrcadla může začít…

 

„Hráč se pohybuje při hře z jednoho pole na druhé a začíná vidět struktury své vlastní existence, které se vynořují a rozjasňují podle toho, jak roste jeho poznání hrací desky. Vzrůstá jeho schopnost odpoutání a vidí každý stav jako pomíjivý, pohybující se oproti nehybnému pozadí. Jakmile se pro něho tato pomíjivost stává realitou, je s to se od těchto změn odpoutat, neboť usiluje o to, aby se dozvěděl něco více o zázraku Bytí.

 

Jako ve všech hrách i zde je cíl. Hra se končí, až se podstata hráče znovu ztotožní se svým Zdrojem, odkud vyšla. Hra se končí, až se hráč stane sám sebou.

 

Světci, kteří vymysleli tuto hru, ji používali k rozpoznání současného stavu bytí. Při hře pozorně sledovali svou pouť a zjišťovali, kteří hadi se stahují dolů a které šípy je povznášejí. Kostka karmy jim určovala cestu, odrážela jejich vlastní vnitřní stav a současně ukazovala jejich další vývoj. Hráli tu hru znovu a znovu, s plným vědomím sledovali svou cestu a zaměřovali se na své reakce, když narazili na hada nebo na šíp. Po tomto sledování souvislostí vnitřních hnutí a cestou na hracím poli mohli říci, že něčemu opravdu porozuměli bez zkreslení. Současně jim struktura hry umožnila hlouběji proniknout do principů božského vědění, na kterém je hra založena.“

 

 

Méně meditativním chvílím pak vyhoví dětská verze, která se – nepřekvapivě – dá využít třeba i k výuce počítání, čtení nebo cizího jazyka, a to tak od tří a půl let.

U nás myslím časem vznikne opravdu hodně různých verzí.

Tagged with:
 

2 Responses to O žebřících a hadech

  1. gamajka napsal:

    Tak tuto hru máme už dlouho ve verzi „žížaly“. Trpělivě ji vydrží hrát jedině členové domácnosti v důchodovém věku. Marika už s hrací deskou několikrát práskla na zem, ale já se jí stále snažím trpělivě vést. No – už několikrát se jí podařilo „vyškrábat se“ až na vrchol. Hned zítra to vyzkoušíme po delší době, jak je na tom teď se svou duševní rovnováhou.

    • filipika napsal:

      :))) o podobných reakcích jsem už slyšela. Třeba to taky o něco později zažiju:)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *