Zimy si letos Izmir užil až moc a protože to stále ještě neskončilo, můžu sem i tenhle opožděný příspěvek dát jako téměř aktuální…

Druhý únorový týden v Izmiru. Že ten bílý pruh na kopci připomíná sjezdovku? :))

Minulý rok touhle dobou už mládež nosila v kampusech šortky, letos ještě studenti čepice a šály neodložili. Izmir by měl mít průměrnou nejvyšší denní březnovou teplotu 16 stupňů, ale letos to nějak nevychází. Pořád vane cosi nepříjemně studeného, něco dalšího pořád stíní slunce a oteplí se snad až po neděli. Pro všechny, kdo tady pracují na ulici – a že jich je! – i nadále špatné zprávy. Není se co divit, že pak na ulici při teplotách kolem nuly byli k potkání podobní těžkooděnci, třeba v řadách prodavačů květin, rozvažečů vody, hlídačů parkovišť nebo stavebních dělníků:

A pozor! Tři dny to tu vypadalo dokonce jako v nějaké podhorské metropoli – úplný Innsbruck! 🙂

A pozor, v lednu došlo i na lámání rekordů. Teplota -7° C se tu na měřidlech objevila poprvé po dlouhých 51 letech a na místní poměry napadlo docela dost sněhu. Celých dvacet silničářských týmů sestavených z řad městské stavební mechanizace se dalo do práce a jak hrdě píše městský zpravodaj, vzorně udržovaly zasněžené silnice i v hůře přístupných částech města, kterých není málo. S heslem „Nikdo nesmí zůstat na ulici“ město vyhradilo i jednu z velkých veletržních hal v centru k přechodnému ubytování asi osmdesáti bezdomovců a bezdomovkyň a nezapomnělo ani na krmení 1500 pouličních zvířat, která na podobné teploty také nejsou zvyklá.

„Alpský“ pocit vládl krátce před Valentýnem…

Ovšem po deseti minutách přestalo něco takového zajímat i našince. Pěkně zábly uši, nosy, prsty a vůbec všechno, hlavně když zadul některý z pravidelných zimních vichrů, nebo rovnou vichřic. To jsem pak pochopila, že naše většinou mírně větrná česká zima je proti tomuhle opravdu zlatá. A není takhle vlhko! Jestli mi někde byla letos zima tak, že jsem chtěla zůstat doma u (naštěstní funkčního) radiátoru, bylo to právě ve Smyrně, do které se jaro souká zatím tak nějak váhavě.

Snad až v tomto týdnu to vypadá na zlepšení. Pro nás cizince fajn, pro teplomilné domorodce spása. Jak ti na to čekají! Zatím to doufám zachrání alespoň hřejivé úsměvy.

Ať žije jaro!

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *