Zlínští i přespolní, všimli jste si někdy, jakou barvu mají sloupy v bývalém hlavních vchodu do baťovského/svitovského areálu?

Zvlášť mladší ročníky můžou být úplně mimo, a to tudy za rok každý z nás projde opravdu hodněkrát.

Pokud si ale zajdete do zlínského divadla na hru Tomáš Baťa, živý, určitě si už pak na tento detail vzpomenete bez problémů. Ve svitovské bráně se totiž odehrává celá a kostičky se dají rozeznat i ze zadních řad.

Ledaže byste se během představení zaměřili na něco jiného… anebo se nestačíte koncentrovat na nic, protože vám její autor Dodo Gombár nedá prostor se skoro ani nadechnout.

Pro tento kousek mne napadá jen jediná charakteristika: NÁŘEZ!!! od začátku až do konce. A pro Gustava Řezníčka v hlavní roli, který vůbec nevypadá, nechodí a nemluví jako Gustav Řezníček a taky nesejde za celou dobu ze scény, myslím docela NÁLOŽ.

A přitom se, jak je u Gombára zvykem, hra pohybuje po mnoha vrstvách, z nichž mnohé se dají domýšlet i dlouho po jejím skončení.

Vřele doporučuji.

 

(recenze)

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *